MAROKO - Todra Georges (2016 Leden)

As-salama-alejkum cizinci.

Po loňském úspěšném lezení na ostrově Tenerife v měsíci lednu, jsme zvolili jinou lezeckou destinaci v teplých krajích. Maroko – teplo, hašiš, berbeři. Poslední týden v lednu konečně začal padat sníh, proto bylo na čase odletět za teplem. Vybral jsem oblast Thaglia v pohoří Atlas. Bohužel v lednu je v této oblasti sníh, protože zdejší vrcholky dosahují 2700m.n.m. V Maroku je nejméně 15lezeckých oblastí. Zvolil jsem největší sportovní lezeckou oblast Todra George, nacházející se ve výšce 1754m.n.m. Odjezd z Prahy o půlnoci po zasněžené silnici směr Mnichov. Odlet z Mnichova neproběhnul bez komplikací. Probouzím se po hodince v letadle, abych zjistil, že jsme stále na zemi! Důvod byl prostý. Odlet v 7:35 je odložen, venku je pod nulou a jemně prší. Celé letadlo je pokryto glazurou ledu. Letadlo je obklopeno vozidly chrlícími zelenou tekutinu, následuje oranžová tekutina a sušící stroje. Vyhlížím přes částečně zamlžené okénko, přemýšlím, zda nejsme napadeni mimozemskými stroji? To mám ze sci-fi filmů? Nebo jsme už v Maroku a já jsem totálně vyhulenej? Připlácnu tvář na sklo a chlad okénka mě probouzí opět do reality. Hrůza my stále stojíme! Již hodinu. Máme přestup v Madridu a čas pouze hodinu, která právě vypršela! Do háje. Hezkej začátek vejletu…V duchu přemýšlím, bude na nás čekat druhé letadlo? Konečně se pomalu posuneme na odletovou rampu. Vzlétáme v devět hodin. V letadle před přistáním steward cosi nesrozumitelného hlásí o následujících odletech. Zaslechli jsme i naše letadlo směr Marakéš. Údajně odlet z Gate 48. Úprkem se přesuneme do útrob letiště na zdejší plně automatizované metro bez řidiče. Přistáli jsme na terminálu 4. Odlet je z terminálu 4S.Což znamená, že podzemí přejedeme pod přistávací plochou. Neuvěřitelně obrovské moderní letiště zeje prázdnotou. Odlet je z Gate 24, špatné informace v letadle. Jsme poslední pasažéři konečně na palubě. Odlétáme, počkali na nás. Huráá – bohužel jak později zjistíme předčasně.

Letadlo dosedne na přistávací plochu ve městě Marakéš ve dvě hodiny odpoledne. Přivítají nás sluneční paprsky. Konečně. Tak jsme si to představovali. Vystoupíme z letadla, jdeme pěšky k odbavení. Letiště je malé pouze pro několik letadel. Vyplníme nezbytnou vstupní kartu po příletu. První komplikace nastávají. Úředník v uniformě hodí zpět vyplněnou kartu. Nemáš uvedenou adresu hotelu, cizinče! Co já vím, odpovídám. Jedeme do hor, oblasti Todra Georges. Horolezci, chápeš? Budeme nejspíše spát v kempu. Nezájem, napiš adresu, zní odpověď! Přemýšlím. Vždyť mám v báglu mapy a popis oblastí. Záchrana, našel jsem mapu, kde byl uveden nějaký hotel. V pořádku pane, můžete vstoupit do naší země. Achlan va-sálan (Vítejte). Salám , ty úředníčku….. Čekáme na velké batohy, půl hodiny. Počkáme ještě hodinu, jsme v arabské zemi, na vše je čas. Postávají s námi další pasažéři z Mnichova. Také oni postrádají zavazadla. Objevujeme malou kancelář, připomínající úklidovou místnost. Zde se řeší reklamace letů. Máme úřední záznam s popisem batohů, včetně barvy. Je možné, že batohy cestují do Rio De Janero? Zaregistrovali jsme v Madridu Gate 48 směr Rio De Janero. V batozích máme veškeré lezecké cajky. Hlavně nepropadat trudomyslnosti. Jsme přece v Maroku. Ráj huličů dýmek a hašiše. Tady nám bude dobře. Dostaneme informaci, batohy mohou přiletět v deset hodin v noci. Půjdeme si vyzvednout auto z půjčovny. Rezervaci jsem zajistil v ČR. Další komplikace nastává… Nemám na platební kartě dostatečnou hotovost pro depozit vozidla. Zkusím se připojit k internet bance. Pozor!1MB serfování po netu stojí v Maroku pouhých 300kč. Proto volám telefonem do banky, kde je potíž? Odpověď zní: Vážený pane máte nastavený nízký limit pro denní platbu u obchodníka. Změna bude provedena v sedm hodin večer. Rozhodnutí je jednoduché. Nemáme bágly, ani auto. Jedeme do centra taxíkem, vyhledáme hotel. Sprcha osvěží. Hurá do města. První zakouřená místní čajovna styl garáž. Nachází se zde kuchyň, tři vařiče na plyn, obrovské hrnce. Můžeme nahlédnout, přivonět? Musíme ochutnat. Velkou naběračkou zamíchá kuchtík obsah v hrnci. Na povrchu se objevuje krásná bílá kost s kůží a kousky masa. To bude lahůdka. K tomu dostáváme hrách a zeleninu. Zakusujeme chléb. Další specialitou pouličního kulináře je dršková polévka. Aroma je nezaměnitelná. Splašky z kanálu je výstižné. Nepřeháníme. Evropan by skoro vrhnul, natož ochutnat. Jen pro otrnulé povahy. Láďa si myslel, že patří mezi odvážlivce, ale okusil pouze první lžíce této pochoutky. Více nedal… Pokračujeme objevit uličky města.

Míjíme minaret. Maroko má minarety vysoké čtyřhranné věže. Např. v Turecku, Íránu, … mají minarety válcový tvar. Marakéš nemá historické centrum, staré domy v úzkých uličkách místy nahradili nové široké domy. Pojedu s Tomem na letiště. U největší mešity ve městě je odjezd autobusů mhd, č. 19 jede na letiště. Za půl hodiny vystupujeme, chvilka napětí. Vydají nám auto? Vložím kartu do terminálu a mužíček je spokojenej. Právě si zablokovali depozit 22tis dirhamů – 56tis.kč. Auto je zaparkované před halou, je vidět značné opotřebení, odřené, poškozené okno …. Auto máme, vracím se zpět do haly. Vidím usměvavého Tomáše s vozíkem, naloženým batohy. Sláva, ráno můžeme odjet do hor. Jedeme autem do centra, zjišťujeme nefunkční výstražná světla na autě. Mile nás překvapilo, máme klimatizaci, která nebyla ve výbavě vozidla při objednávce na netu. Zaparkujeme u hotelu. Vidíme Lukáše s Láďou, vracející se z města. Všichni v dobré náladě, máme batohy, auto. Zítra mizíme pryč. Zbývá ještě najít správnej noční podnik s Šíšou (vodní dýmka). Procházíme hlavní ulicí, míjíme McDonald´s , KFC. Lukáš osloví místní arabboys. Ochotně nás doprovodili od zakouřeného klubu, s šíleně řvoucím zpěvákem. Hudba z reproduktorů je hlasitá, musíme do druhého patra, tvz.na balkónek. Šíša putuje z úst do úst, žádná hygienická pravidla. Buď chceš hulit, nebo nic. Lukáš zjišťuje, že jeho společníci-příživníci se stávají jeho nejlepšími kámoši, proto jim musí zaplatit piva. Takový správní paraziti, vyhlednou oběť a už neopustí. Když jsme odcházeli, ještě chtěli koupit piva na cestu. V klubu měli i místní Girls, jedna jejich nožka rovná se metráček. Roztomilá zmalovaná koťátka. Stále nám je vnucovali. Brrrr.

Ráno po vynikající arabské snídani, džem, sýr, máslo, placky, palačinky, hnusnej čaj i kafe, odjíždíme směr pohoří Atlas. Za městem vidíme zasněžené vrcholky hor s nejvyšší horou Atlasu Jebel Toubkal 4167m.n.m. Po cestě zastavíme u místních prodejců butanových lahví. Zjišťujeme, zda můžeme použít naše vařiče. Bohužel koncovky na lahvých mají menší průměr, nežli evropské láhve. Je leden a mi zapínáme v autě klimatizaci. Venku svítí sluníčko je 24°C. Krásná zima…. Cesta ubíhá rychle, silnice jsou čisté, bez výmolů. Marakéš – Todra 370km, šest hodin autem. Pouze 20kilometrový přejezd pohořím Atlasu, je stará rozbitá silnice. Následuje opět nová silnice. Před každým městem je policejní zátaras. Nutné bezpečnostní opatření proti teroristům. Každé auto musí zastavit. Předal jsem 100km před cílem auto Lukášovi, abych si mohl zdřímnout na zadním sedadle. Omyl! Lukáš projíždí zatáčky vždy jen s plným plynem. Láďa seděl vpředu vedle Lukáše, snažil se dívat na krajinu, nedokázal se dívat dopředu, jak se rychle blížíme do zatáčky, kam není vůbec vidět. Tom vzadu jen pevně držel madlo, až mu zbělala ruka, zatnuté zuby. Na jedné policejní kontrole Lukáš nezastavil a ujel. Policista za námi gestikuloval šíleně rukama, ještě že nepoužil samopal? Přijíždíme do udolí Todra v 18hodin, úleva, přežili jsme jízdu šíleného řidiče.

Skalní stěny úzkého udolí pomalu zahaluje tma. Těšíme se na lezení. Místní berber míří okamžitě k nám. Potřebujete hotel? Ptáme se, kolik stojí kemp? Za 25dirhamů. Hotel 125dirhamů. Jsi se zbláznil. Plácnu 80dirhamů. Souhlasí. Tak to je business. Ale teď chceme lézt. Domluvíme se, až pojedeme kaňonem zpátky k hotelům. Vidíme první nýty přímo u silnice. Rychle sedáky, presky a lano. Bude tma. Snad to půjde vylézt. Nemáme průvodce na cesty. Jen odhadujeme odspodu délku. To půjde. Začínám lézt první. Krásný materiál, červený vápenec. Ostré hrany a lišty drží perfektně. Nádhera. Jištění je dva metry od sebe. Láďa za mnou už dolézá při svitu čelovky. Uspokojeni. Balíme lezecké cajky, tady bude nádherně… Můžeme se vrátit a najít ubytko. Místní berber na nás čekal u prvního malinkého hotýlku. Prohlédneme pokoj, zůstáváme. Pokoj má dvě místnosti, první dvě postele zabírám si s Láďou, druhá místnost má manželskou postel. Lukáš s Tomášem se mohou více sblížit…. Myslel jsem, budeme spát v kempu, ale takové nabídce nelze odolat. Ubytko se snídaní a večeří za 80dirhamů. V nabídce hotýlku mají odpolední menu za 100dirhamů. Dokonce teplá sprcha. To je luxus se kterým jsme nepočítali. Nejsme zvyklí na častou hygienu, to zná každý horolezec. Wi-fi free, super, můžeme po večerech serfovat a posílat do čr maily, jak je tady slunečno. V hotýlku je dvojka horolezců z Polska a více nikdo. Není sezóna. Začíná v květnu. Sedneme si ve společné místnosti, zřejmě sloužící také jako jídelna. Hotýlek se krčí přímo pod stěnou a má hezké malé terasy přímo u skály místo střechy. Dostaneme berberskou večeři, obrovský zeleninový salát s chlebem, hlavní chod je tradiční Tagine - tadžin, zelenina s masem a olivami podobná leču. Čaj je hnus s mátou a trávou podobnou kopru. Čaj neumí uvařit, ale večeře se výborná. Přichází místní horolezec Hasan. Zná všechny zdejší cesty, udělal mnoho provovýstupů s horolezci z celého světa. Můžeme koupit nějakého průvodce? Hasan má okopírovanou brožuru papírů, vše nakreslené rukou s topem. Sepsáno v roce 2010, možná dříve. Nelze určit. Na zítra máme vybránu vícedélkovou cestu přímo nad hotelem. Hasan říká, že je nově vyjištěna nýty. V noci je venku chladno jen několik stupňů nad nulou. Zabaleni do péřovek vidíme nad kolmými stěnami svítící hvězdy. Nádhera.

První den v kaňonu Todra. Vstáváme v devět hodin. Snídaně je výborná, sýr, džem, med, chléb, olivy. Olivy dávají úplně do každého jídla. Čaj nebo kafe. V deset hodin už navlékáme sedáky, smyce, friendy, presky. První cesta 6b 200metrů. Nádherné lezení, vyjištěno nýty není třeba tahat friendy. Vybíráme vícedélkové cesty, které lze vylézt až na vrchol a sestoupit zpět. Máme pouze jedno lano 50metrů. Myslel jsem, že jsou zde pouze sportovní jednodélkové cesty. Takže dvojitá lana zůstala doma. Zde je cca 300cest sportovních, ale nacházejí se zde i dlouhé cesty. Nejvyšší stěny dosahují 350m. Seběhneme zpět do kaňonu s Láďou. U ústí kaňonu jsou tři malé hotýlky, vč. našeho. Zastavujeme se u druhého hotýlku, objeví se místní berber. Nechcete knižního nového průvodce? Podíváme se, je z roku 2015. Mnohem kvalitnější nežli od Hasana. Ten mají také. Cena 200dirhamů. V novém průvodci je foto s nákresy cest. Vybíráme další cestu. Impozantní pilíř 250m vysoký, nástup přímo z úzkého kaňonu. Vyfotím si obrázek, žádný problém. Čas jedna hodina odpoledne. To stihneme ještě vylézt. Dno kaňonu je úzké asi 30metrů v nejužším místě. Pět metrů je betonová silnice a zbytek je řeka. Zkouším se dostat na druhou stranu k úpatí stěny po kamenech, uklouznul jsem. Voda je ráno ledová, jako bonus vane kaňonem studený vítr. Je to úžasná linie pilířem délky 6a+,vyjištěna novými nýty po 4metrech. Ve čtyři odpoledne jsme na vrcholu. Jsme nadšeni ze zdejšího materiálu. Vápenec je rudý pouze na povrchu od písku ze Sahary. Sportovní cesty jsou rozděleny do velikých sektorů, všech obtížností až po 8c.Máme zde i český provovýstup. Lautner, Sobotka a spol. zde vytýčili linii 200m vysokou, obtížnost 8a.Přibližně 50 sportovních cest, až čtyřdélkové, vyjištěny po dvou metrech končící v půlce stěn. Jednodélkových (20- 40m) je cca 300. Večeře polévka s chlebem, Tadžin s kuřetem a vajíčky.

Druhý den: Zvolíme cestu s označením v kresleném průvodci No recom. Co to může znamenat? Nedoporučuje se. Proč? Cesta má děvět délek, nejtěžší 7b.Začínáme první délkou 6a+.U nástupu jsme našli první nýt a také poslední…. Některé délky mají staré skoby po 20m, lze zakládat friendy. Bohužel jsou některé části dosti lámavé. Štand je vždy jeden starší nýt. Směr máme správný. Jednou jsme zřejmě odbočili přes vylámané balvany a trnovníky, občas skoba nebo stará smyce. Poslední délky vedou vylámanou stěnou. Tak proto se nedoporučuje. Stěna má přes 300metrů. Poslední délka je třešnička na pomyslném dortíku. Dolézám na polici, nad hlavou mám 20m vylámaný prašivý kout. Tam to přece nemůže vést? Založím frienda, pro pocit zajištění, celá kapsa zaduní. Aha? Takže vůbec nepadat!! Poslední jištění je 10metrů níže a nejsem si jistej zda také ten friend dole je tutovej? Vyvěsím se na rukou za hranu, nohy nikde. Vidím nad sebou osm metrů starou shnilou smyci. Tak tam pokračuje cesta dále. Vyhoupnout se na hranu do široké spáry. Nikde žádné nohy. Funím, adrenalin mě pohání nahoru, založím dva friendy. Sichr je sichr. Cvakám starou smyci v hodně staré skobě. Dolézám ke skobě, abych zjistil, že se celá hýbe, když tam procvaknu jen presku. Mám sucho v krku, nelze ani polknout. Zadek sevřený strachem. Délka je psána 9-. Ještě nejsem nahoře. Sedím si v kývající skobě. Je mi to jedno. V hlavě si rovnám myšlenky kudy dále nahoru. Volím směr nalevo. Správně, vidím nýt. Neuvěřitelné. Zářezem nahoru a po lištách na polici. Štand stále nikde? Netuším zda lezu správně, ale teď mohu pouze nahoru. Chytám pravou rukou velikou lištu a najednou celá povolí. Řvu dolů na Láďu: Pozor letí balvan! Vylomil jsem 30kilový blok skály. Rozpadá se na kusy a mizí do 300metrové propasti. Opatrně chytám další zářez na sokola přes mírnou převislou hranu . Už musí být konec lana? Ještě tři metry a objevuji štand. Upocenej strachy. Teď už vím, že jsme pod vrcholem. Výlez na vrchol je za III. Dobírám Láď. Kdyby vypadl z hrany, kde se nalézá do spáry, už by se k mírně převislé stěně nedostal. Vůbec na něj nevidím,jen dobírám lano. Zvládnul to skvěle. Na vrcholu si vychutnáváme výhled do kaňonu a okolí. Už víme, co znamená: NO RECOM. Lukáš s Tomášem lezli naši včerejší cestu pilířem. Scházíme zpět do údolí k hotelu. U večeře spřádáme plány na následující den.

Třetí den: Opět odcházíme po desáté hodině. Nemůžeme nalézt nástup cesty. Všude je spousta nýtů ze sportovních cest. Kdesi mezi má vést cesta až na vrchol 250m, opět No recom. Orientace díky kreslenému průvodci je náročná. Kaňonem fouká dnes silný vítr. Vracíme se k druhému hotelu, zde mají nového průvodce s fotkami stěn. Ten má pouze výběr cest. Vyfotím si vybranou stěnu. Nástup je od hotelu 5minut chůze. Láďa natahuje první délku 6a+. Celá cesta je osazena novými nýty zhruba po třech metrech, sedm délek, 300 metrů. Pěkné lezení. Parádní výhled do údolí. Kaňonem denně prochází mnoho turistů. Jsme pro ně atrakce k focení. Příjemné lehké lezení. Za tři hodiny jsme nahoře. Potkáváme se s kluky na vrcholu. Obdivujeme panorámata. Lezli hřeben z druhé strany kaňonu. Sestup je dlouhý 1,5 hodiny. Musíme pokračovat dále a výše po hřebeni do sedla a následujícím údolím zpět. Opět uběhnul celý den. Večer odjíždíme 10km do blízkého města. Vezeme místního berbera, netušil, jaká to bude jízda. Nedopatřením ovládal volat Lukáš! Nemýlili jsme se. Zatáčky pod plným plynem, drželi jsme se křečovitě sedadel, nadávali, ale řidič neslyšel. Berber měl oči vylezlé z důlků, nevím, možná se odvolával k Aláhovi? Bylo jisté, že se bojí stejně jako my. Přes cestu se občas vynořila kočka, pes, osel. Město Tinghir je v údolí řeky vytékající z hor. Typické arabské město s hlavní širokou ulicí s hotely, obchody. Na náměstí jsme zaparkovali auto. Prodej alkoholu je zakázán. Láďa hledal, kde nakoupí pivo. Místní arab nebo berber(rozdíl jsem nikdy nepoznal) jej zavedl do hotelu. Tam je prodej na černo. Samozřejmě musel koupit pivo i svému průvodci. Kluci si nakoupili na tržnici čerstvou zeleninu, ovoce, mandarinky. Usedáme v místní čajovně. Zpět už Lukáš neřídil…. Oprava: Už celej vejlet neřídil.

Čtvrtý den: Jdeme půl hodiny k nástupu nejvyšší stěny. Cesta je nově vyjištěna, je vidět prach okolo nýtů od vrtačky. Obtížnost 6c-/A0, osm délek (350m). Hledáme nástup. V této stěně nevedou zatím žádné sportovky. Je zde mnoho možností pro další prvovýstupy. Stěna je široká nejméně 300 metrů, napočítal jsem sedm cest. Dvě cesty jsou nové 7a+ (6délek) a 7a (4délky), končící ve stěně, musí se pouze slanit. My musíme vybírat cesty končící na vrcholu, když máme jen 50m dlouhé lano. Nalézáme na konci stěny nástup naší cesty. Vidíme první nýty. Označuji do skály šipkou nástup. První délka 6b, Láďa je spokojenej, pěknej materiál ten arabskej vápenec. Krásně řeže konečky prstů. Povrch je hrubej neoklouzanej jako pískovec. Skvěle drží nohy. Nýty vzdáleny tři metry, nelze přehlédnout. Nemůžeme zabloudit. Máme pouze 13 presek, proto nemůžeme cvakat každý nýt, nestačili by nám ke štandu.Následují délky 6a+. Když jsou štandy blízko od sebe, pokračujeme, dokud nedojde 50m lana. Jestliže není další štand pokračujeme souběžně oba v lezení k dalšímu štandu. Vím, že bezpečné to moc není, ale rychle přibývají výškové metry. Nejtěžší délka 6c-/A0 vede hladkým koutem po lištách, s výlezem do úzkého komínu bez chytů, v nejtěžším místě je pouze jeden malý chyt nad hlavou, za dva prsty kdy následuje zdvih a nacpat se do komínu bez chytů a žádné nohy. Z tohoto chytu se navíc musí cvaknout. Lezli jsme bez A0 přitažení se k nýtu za presku. Dávám místu 8/8+ . Když jste na prvním a musíte cvaknout presku. Následují lehké délky 6a a 5b na vrchol. Odpoledne nás hřálo slunce. Jediné co oceňuji v berberském kresleném průvodci? Mají u každé stěny uvedený čas východu a západu slunce. Sestup je opět do blízkého sedla asi hodinu chůze, nebo lze zvolit riskantnější cestu. Zvolil jsem sestup náročným terénem, žlebem padajícího kamení, obtížnost III, ale za půl hodinky jsem zpět pod stěnou. Následuje sestup k hotelu a je opět večer. Pokecáme s Poláky, kteří lezou pouze sportovní cesty. Odjíždíme do města nakoupit suvenýry a do čajoven. Procházíme sůkem – uzké zakryté uličky s namačkanými obchůdky vedle sebe. Kluci nakupují olivy, argamový olej - který se řadí mezi nejvzácnější a nejdražší oleje na světě, proto se nazývá MAROCKÝM či TEKUTÝM ZLATEM. Olej je panenský, 100% čistý a lisovaný za studena. Vyrábí se z plodů pouštního stromu ARGANIA SPINOSA, který se nachází pouze v jihozápadním Maroku. Na hlavní ulici zastavujeme v čajovně a místní berber, prohlašuje, že je Rebel. Věk nad 60let.Samozřejmě k nám přisednul, aby zdarma popil kafíčko, čaj. Je zábavnej, tak nám jeho společnost nevadí. Naopak neustále něco povídal, stále jsme se smáli.

Pátý den: Dnes je poslední den lezení. Zítra odpoledne odlet domů. Vybrali jsme si 300m cestu stěnou v kaňonu, označenou No Recom. Přebrodili jsme řeku k nástupu. Vidíme sportovní cesty jedna vedle druhé. Naše cesta začíná nad těmito sportovkami. Myslíme si, že nad štandy sportovních cest vidíme nýt, nástup naší cesty. Dolezeme k nýtu, uděláme štand. Pokračuji dále, mám navěšeny friendy všech velikostí. Spárou deset metrů vzhůru, zakládám první friend, dále traverz na hranu a po malých lištách dalších deset metrů. Nelze nic založit. Skála je lámavá. Dolézám na polici. Konečně je zde první jištění, zřejmě štand. Jedna stará smyce obhozena za balvan. Zvedám hlavu, abych viděl pokračování cesty. Vylámanej kout s volně visícími kameny asi 30metrů. Žádné jištění, asi už vypadalo?? Volám dolů, nevím kudy dále. Vzdávám tuto cestu označenou No Recom. Obhodím smyci k té stávající prašivce. Dám zde svoji starou stoletou šroubovku a velmi pomalu slaňuji zpět. Slaníme až dolů ze sportovní cesty. 50metrů od nás lezou kluci druhou cestou na pilíř. Přidáváme se. Všichni jsme lezli pilíř středem stěny. Je zde další cesta deset metrů vlevo tímto pilířem. Obtížnost 6b první délka, následují 6a+ až nahoru. Hezká přímá linie v pevné skále, vyjištěna nýty po 4 metrech. Kluci jsou v druhé délce. U třetí délky nás pouštějí dopředu. Na vrcholu uděláme společné foto. Sestoupíme k hotelu, sandále a kraťasy vyměníme za kalhoty a odjíždíme do Marakéše. Přejíždíme pohoří Atlas v noci, zastavují nás policejní kontroly u každého města, které popřejí šťastnou cestu, vůbec nás nekontrolovali. Pouze jednou Láďa nezastavil na značce Stop u zátarasu, policista nás upozornil na přestupek. Když jsme v Maroku poprvé tak nás pustí dále bez pokuty. Do Marakéše přijíždíme ve dvě hodiny ráno. Ubytujeme se ve stejném hotelu jako první den. Zkoušeli vyšší cenu za nocleh, ale Lukáš si tvrdě stál za svým. Vymlouvali se, že začala sezóna! Ale my zde byli před týdnem. Zkrátka arabové. Neuspěli, dostali jsme díky Lukášovi stejnou cenu. Ráno poslední snídaně v hotýlku. Alejkum Salam….

Závěr: Maroko je krásná země, lezení skvělé, místní berbeři pohodáři. Doporučujeme vejlet za teplem v zimních měsících. Sezóna začíná v měsíci Květnu. To bude asi plno…

Náklady na cestu:

Praha – Mnichov – autem 1800 kč Mnichov – Madrid -- Marakéš a zpět – letecky 5706 kč Auto renault, půjčovny Avis – 7132 kč

Výdaje: Nafta Maroko - 1000 kč Hotel faraouk Marakéš 2xnoc 430dirhamů/os Hotel georges Todra – 5x noc 400dirhamů/os Celkem na osobu 7700kč. + vlastní výdaje 1000dirhamů – 2550 kč.

Fotky.

Video

Horolezci:
Jirka Horský:ČHS a UltraAnt Climbing club Praha
Lukáš Adámek:HO Liberec
Láďa Nosek:HO Lysá nad Labem
Tomáš Grygar:HS MARABU Čelákovice

Zpět