Červenec 2016 – Grand Jorasses 4208m - Pointe Walker 1200m (6b/A1)

Jak pověsit dva pytle za jeden rok……?

Začátkem července v Čechách opět panují vedra. Teploměr překročil hranici 32°C. Někdo se jezdí zchladit do Chorvatska k moři, já s Láďou volíme hory. Po neúspěšném výstupu severní stěnou (cesta bratří Šmídů) na Matterhorn v měsíci květnu, volíme další z velkých stěn. Grandes Jorasses 4208m. Městečko pod Mt. Blankem, Chamonix nás vítá vydatným deštěm. Jsme tady správně? Leje a leje. Auto zaparkujeme 50m od nástupiště zubačky na Montenvers. Zdřímneme si v autě. Možná prochrápeme déšť? V poledne neprší. Zabalit vše potřebné do báglů, to je obrovský oříšek. Ještě tohle vyhodit a tohle také nepotřebuji…. Když čtvrtinu báglu zabere spacák a zbytek lezecké cajky, není už příliš prostoru pro jídlo.Kam s oblečením, karimatkou ,… Začneme redukovat jídlo. Takže na 9dnů potřebuji 9krát tatranka, 4ks klobásy, jedna na dva dny. Něco na zředění sněhu a ledu při výrobě vody. Balíček přežití je připravenej. Ještě lano, cepíny, teleskop. hole. Do ruky kameru jako správnej turista z Japonska. Batohy na záda, směr vláček. Jízdenka nahoru a zpět 30eur.Po 30minutách šplhání zubačky vystupujeme ve výšce 1950m. Z údolí 900 výškových metrů. Opět prší, schováme se mezi turisty na lavici, pojídám tesco kuře. Čeká nás pochod po ledovci 7,5km, převýšení 1000m.

Nejprve klesáme na ledovec 200m po žebřících. Ještě si ukryjeme stan a jídlo pro následující dny. Máme v plánu vylézt Jorassy (3 – 4. dny), poté se vrátit. Lézt na druhé straně hřebene Mt. Blantieré 3700m. Stan, jídlo necháváme za kameny. Na ledovci potkáváme davy turistů s průvodci, kteří vyučují chůzi po ledovci. Ale nevzdalující se od stanice vláčku. Ta obluda na zádech začíná těžknout. Vždyť jsem nechal vše nepotřebné dole. Déšť střídá slunce, v této výšce odporně spaluje. Tradiční rituál: bágl dolů, bundy nasadit, sundat, batoh na záda, střídáme každou druhou hodinu. Nadávky se jen sypou. Vše zakryjí deštivé mraky. Výhodou je, že na konci údolí se zvedá neuvěřitelná stěna Grand Jorassů 1200m. Nemůžeme ji minout. Kdybych dojedl poslední zbytky kuřete, možná nebude ta odporná krysa na zádech tak těžká? S tím máme ještě lézt? Kdo si vymyslel tenhle divnej vejlet! Nadávám si. Proč nejsem doma a neprovozuji gaučing? Proč nejsem skalkař, visel bych si někde v nýtech a borhácích jištěnej po metrech. Večer do hospůdky na pifko. Nebo ještě lépe. Tahat na zádech tu divnou bouldermatku a padat si půl metru nad zemí z chytů. Když mě to přestane bavit, zabalím a jedu domů. Proč jsem horolezcem? Honí se mi hlavou, zatímco usilovně funím a potím se jako prase, tady na ledovci, kde není nikam vidět, všude mraky a déšť, občas podklouzne noha na ledu. Protože to je ten pocit. Být v horách jako mravenec. Kde se musím soustředit na každý pohyb, zakládat své jištění, občas nalézt starou prašivou smyci nebo skoby od provovýstupců z roku 1938. Vyhýbat se padajícím kamenům z kilometrové výšky, náhlá změna počasí, přemýšlet - dnes ta lavina ještě nepojede dolů,… Od stanice vláčku jsme vycházeli okolo 14 hodiny. Po pěti hodinách začíná vytrvalý déšť. To bude asi noc. Spát totálně promočenej na ledovci ve žďáráku. Láďa ukrývá jednu plyn. bombu. Také odlehčuje batoh. Bude nám stačit jedna malá láhev. Schová ji pod kámen. Jeden z tisíců balvanů na ledovci. Podle mapy má být na konci údolí bivakovací chalupa. Mám kraťasy, jediné suché kalhoty si schovávám v batohu do stěny, abych měl něco suchého na sebe. Kdy už přestane pršet? Humor nás ale s Láďou neopouští. Údolí se zužuje, jdeme středem po ledovci. Objevím obrovský nápis a žebříky v kolmé stěně. Bivakovací chata. Tam kdesi nahoře nad ledovcem. Nejprve se musíme dostat ke stěně po strmém sněhu. Žebříky jsou na mnoha místech rozbité od lavin. Žebříky jsou zohýbány a pokrouceny jako slabý drátek. Ve spodní části to vyřešili frantíci po svém. Nebudou pokaždé montovat a vrtat nové. Náhrada je provazový žebřík. Spodní žebřík je mírně do převisu, což pociťujeme, když se nás snaží batoh odvrátit od stěny. Po skále se valí všude voda. Stále prší. Budeme dnes rádi za suchý přístřešek. Mladá francouzska nás nadšeně uvítá. Nocleh pro členy Alpenferain je 12,50eur. Pozdravíme osm turistů, kteří chtějí zítra okolo třetí hodiny ráno, vyrazit přes trhliny nahoru do sedla. Na chatu se vejde asi 30lidí. Dostaneme na uvítanou čaj a kafe. Mé boty jsou opět totálně mokré. Do háje. Mám je teprve 16let. V noci s nimi zalezu do spacáku.

Ráno budou snad suché? Francouzska chce naše tel. číslo. Číslo Ti nedáme. Vysvětluji, že mám ostrý nůž, když budou potíže, dají se vyřešit. Napíše na vizitku tel a máme zavolat, že jsme v pořádku. V noci cítím, jak schnou boty ve spacáku. Musím mít dost nechutně zapařené nohy, takové vedro. Ráno v půl třetí vstávají frantíci. Dávají si snídani. Vstáváme také. Zabalíme se a můžeme jít. Klesáme zpět po žebřících na ledovec při čelovkách. Není vůbec vidět. Ani hvězdy nejsou vidět na obloze. Podle předpovědi dnes nemá pršet. Slunečné počasí po následující dva dny. Poslední kilometr má 500 výškových metrů po ledovci plném trhlin a kolmých 10m vysokých bloků sněhu a ledu. Proplétáme se a přibližujeme se k nástupu cesty. Pomalu rozeznáváme obrysy hory. Chceme lézt klasickou cestu: Walkerův pilíř 1200m 6b. Jsme navázáni na laně a pomalu funíme nahoru, vyhýbáme se trhlinám. Konečně jsme u nástupu. Je sedm hodin ráno. První délka (70m) je sněhem, sklon 55%, lana máme 60m. Objevuji štand, staré smyce. Nad hlavou mi visí ze stěny konec nového lana. Proč? Lezu druhou délku 4+, konečně žula. Míjím konec nového lana, které viselo dolů. Obhozeno za kus skály, nebo zmrzlého kamene. Zřejmě jej zde zanechali při sestupu a už nešlo stáhnout. Druhý štand založím smyce. Další tři délky jsou mix, skála, sníh, led. Štandy jdou zakládat špatně, nevíme zda jsou to skály vyčnívající z ledu a sněhu nebo jen kámen. Ale nic jiného okolo není. Jištění moc založit nelze, do sněhu zavrtat šroub nejde, když led je pouze slabá glazura dva cm. Láďa mi neustále nadává, abych něco založil. Ale kam? Nad sebou máme stěnu 1000m a občas padají kameny nebo zmrzlý led. Následuje opět délka 70m sněhem, sklon 50%, lano nedostačuje ke stěně. Není co založit, sníh je na povrchu mokrý. Konečně objevuji dvě staré skoby pod převisem. Tutovej štand. Traverzujeme následující dvě délky doleva mix, skála, led, sníh. Další délka je V+/A0. Což zjišťuji, až když jsem dolezl do plotny. Jediná skoba je pode mnou 5m.V pohorách to nepůjde. Hladká plotna končící malým převisem. Zjišťuji, že mám skoby v báglu na zádech. Do p…. Jednou rukou držím jedinou lištu. Sundat batoh pomalu mezi kolena. Vytahuji skoby. Cepínem zkouším zatlouci skobu. Nic. Podruhé do pr….. Začínají se mi klepat kolena. Už zde stojím dlouho v ne zrovna příjemné poloze. Jiná malá trhlinka ve skále. Jde to. Zatluču ji celou, zvoní. Sednu si do skoby. Úleva. Vyměňuji pohory za lezačky. Tím batoh ještě více ztěžknul. Láďa řve, ať se pohnu, mrzne na štadu.

Pokračuji dále, klíčové místo V+/A0 lezu volně bez použití smyce. Ohodnotím místo 6a+.Naštěstí převis byl malej a potom následuje lehké lezení za III uvolněnými balvany. Celej štand je z mnoha různých smyc okolo shnilé skály. Objevím dvě skoby. Dávám naše smyce. Láďa leze klíčové místo s cepíny. Následuje lehká délka IV. Míjím starý spacák. Dobírám Láďu. Jsme v prvním bivaku, zde se křižují nejméně čtyři cesty. Následuje délka ubývající velikou spárou za IV. Podle průvodce bude nyní délka VI+/A0.Krátkou spárkou po malých chytech přímo kolmo přes převis, skoba, kde jsou veliká madla. Na štandu zjišťujeme, že to není správná cesta. Pokračoval jsem dále za hranu a neviděl další délku, která má být lehký traverz IV. Musíme najít 100m traverz doprava. Slaňujeme zpět dvě délky. Z bivaku zkouším lézt nejprve více vpravo přes malé převisy, nic. Žádné jištění. Zkusím o několik metrů níže, kde je vidět stará skoba pod námi. Také nic. Kolmo nad hlavami jsou vidět staré skoby. Zkouším lézt nahoru. To není lehká cesta za VI/A0. V průvodci je značena cesta 7a. Nejsme správně! Slaňuji délku zpět pod první bivak. Více na pravou stranu nic nevede. Pode mnou obrovský převis. Převislé bloky po kterých teče voda. Vracím se nahoru ke štandu. Zkusím variantu vedle těžké cesty. Je tam vidět visící smyce v převisu, pod níž je koutem malá ubýhající spára. Lezu bez batohu, abych se mohl vrátit zpět. Založím do převislé hrany frienda. V kolmém koutku je malá spárka a místy jsou malé lišty na konečky prstů. Vidím další skobu čtyři metry nad sebou. Dále v koutu další tři skoby těsně za sebou. Po dvaceti metrech dolézám na polici, štand. Láďu dobírám na jednom laně, na druhém budeme tahat můj bágl. Skalní římsa je dlouhá tři metry a široká metr, část je kryta převisem. Všude jsou staré smyce a skoby. Je to bivak. Rozhodneme se přespat. Polovina police je pod sněhem a ledem. Cepíny zarovnáme led a máme místo pro dva spacáky. Založíme friendy a cvakáme staré skoby v převisu. Navážeme dlouhé smyce , zajistíme spacáky. Láďa bude spát na kraji římsy. Výhled do údolí z první ruky. Nemá ani centimetr navíc. Otočit se znamená mít zadek ve vzduchu 400m nad údolím. Uvaříme čaj, k večeři klobása a tvrdej žitnej chéb. Dezert – tatranka. První den za námi a jsme jen 400m od nástupu. Nad hlavou trčí stěna vysoká dalších 800m. Údolí pohltila tma. Ráno vstaneme okolo sedmé hodiny. Chceme uvařit čaj. Bohužel dochází plyn. Jsme bez vody. Slunce svítí od šesté hodiny ráno. Kam dále? Nad hlavou tři metry je skoba. Dále hladká kolmá stěna. Odlézám za hranu, ale nikde nevidím žádné jištění, žádnou linii lehké cesty za IV. Podle průvodce máme pokračovat 100metrovým traverzem plotnami. Ale kde jsou? Marně hledáme v průvodcích. Máme čtyři varianty. Rozhodneme se slanit zpět jednu délku. Zkouším znovu traverz více doprava. Končím u mokrého převisu, složeného z padajících kamenů. Slaníme další délku.

Opět zkusím traverz doprava, abych našel plotnu. Končím na hraně velikého převisu. Vrátím se zpět. Zkusím další směr doleva. Po 50 metrech končím na hraně kolmé stěny. Vracíme se do místa prvního bivaku. V průvodcích je v tomto místě vidět pouze dvě cesty. Vidíme čtyři cesty vyznačeny starými skobami. Hledáním správné cesty strávíme celé odpoledne. Rozhodujeme se pověsit pytel. Slaníme ze stěny a zkusíme ji dobít příští rok. Slaňujeme další délky. Nejsme první, využíváme staré smyce ve kterých jsou občas nové karabiny. Když je štand podezřele starý s mnoha prašivými smycemi, nahradíme je novými. Někde je slanění za kámen zamrzlý v ledu obhozené smyce. Je odpoledne, z vrcholu začínají padat kameny. Jsou slyšitelné dopředu než nás míjejí. Možnost je pouze jedna. Podívat se vzhůru a doufat. Několik drobných úlomků bubnuje do helmy. Kdesi nahoře se utrhnul kus ledu. Největší část se přes nás díky kolmé stěnce přehnala, ale zásah malých úlomků do hrudníku a obličeje bolel jako pr.. Člověk je přitisknut ke skále jako mravenec a čeká zda to přežije. Potom zbývá pouze jediná naděje. Poprvé jsem ji uslyšel od svého kamaráda a dlouholetého parťáka na laně Kuby v severní stěně Eigeru.“Já jsem ještě moc mladý a krásný, já ještě nechci umřít“. Konečně jsme opět na ledovci. Opatrně přecházíme místa, kde tušíme trhliny. V noci se prohnala do údolí veliká lavina. Za hodinu jsme na pevném ledovci. Ohlédneme se naposledy k třetí nejvyšší stěně v Alpách.

Uvidíme se příští rok. Možná nám dovolí vystoupit na vrchol? Sjedeme na chalupu. Dozvídáme se důležitou informaci. Včera celý den nás pozorovala chatařka velikým dalekohledem na lavici před chatou. Byli jsme správně v bivaku. Potom jsme měli pokračovat tím lehkým traverzem, který jsme nenašli. Znovu přemýšlíme, kudy mohl vést? Ráno sestupujeme k zubačce. Chceme si vzít stan a zásoby jídla na další dny. Přejít do druhého údolí traverzem a lézt Mt. Blantieré 3522m. Přicházíme na místo našeho úkrytu a čeká nás nemilé překvapení. Zásoby jídla jsou fuč. I ve Francii jsou loupežníci? Našli jsme stan, schovali jsme jídlo o tři metry vedle. Změna plánů. Musíme dolů. Vracíme se zubačkou do Chamonix. Navštívíme místní skalkařskou oblast na konci města. Večer přespíme na místním parkovišti jako všichni lezci. Potkáváme české horolezce. Klábosíme. Lezli ve třech pod Mt.Blankem. V kuoláru si první vyhodil rameno. Výlet dolů vrtulníkem do nemocnice. Zbylí dva horolezci se pokoušeli o pokračující výstup. Dostali se do žlebu a nedokázali se pohnout dále ani dolů. Létající taxi v této oblasti funguje výborně. Uvědomíme si, že není důležité dobít vrchol, ale přežít a vrátit se z hor.

Fotky.

Video

Horolezci:
Jirka Horský:ČHS a UltraAnt Climbing club Praha
Láďa Nosek:HO Lysá nad Labem

Zpět