Nordwand (severní stěna) Eiger - Srpen 2008

Severní stěna Eigeru je s převýšením více než 1800m jednou z nejvyšších evropských stěn a díky obtížnosti i výzvou pro všechny zkušené horolezce. Vzhledem k velkému tzv. "objektivnímu nebezpečí" (padající kamení, led a sníh, špatné počasí) a vysokému počtu obětí, bývá její název z původního německého Nordwand (severní stěna) komolen na Mordwand (vražedná stěna). Patří do horské skupiny Finsteraarhornské v Bernských Alpách, 3975 m vys., rostoucí z široké masy vápencových skal v ostrý kužel se svítícím sněhovým štítem.

8.- 11.srpna 2008.

V odpoledních hodinách přijíždíme do Švýcarského městečka Grindelwald z Francie.Po neúspěšném výstupu západní stěny Petit Dru. Zastihlo nás špatné počasí, museli jsme v půli stěny slaňovat.Také zde nás Vítá oblačné počasí.Naše oči spočívají na okolních kopcích a marně se snažíme tipovat, který z nich by to mohl být On. Parkujeme auto a chystáme se zjistit nějaké info. Narážíme na první malý problém, parkovací automat konzumuje jen Švýcarské franky, které samozřejmě nemáme.Max. doba parkování ve městě je 10hodin. Zkoumáme jak se nejvíce přiblížit k nástupu, sháníme průvodce atd. Nacházíme relativně levný hostel 35CHF /osoba noc, včetně snídaně, internetu.www.downtown-lodge.ch V kuchyni hostelu si vaříme poslední teplé jídlo, sledujeme předpověď počasí na netu. Podle předpovědi nás čeká dva a půl dne pěkného počasí a potom má přijít fronta (sněžení,blesky,…).Připravujeme bojový plán a balíme.Večer se nám stěna na kousek odhalí a tak vidíme co nás asi čeká.

Ráno zhltneme snídani a přejíždíme k zubačce kde lze parkovat auto na celý den.Vlak nás doveze na Kleine Scheidegg a odtud jdeme asi hodinu k nástupu.Stěna je stále ponořená do mlhy. Nastupujeme okolo 10 hodiny. Spodní část stěny je hlavně suť a lehčí lezení, tak do 4. Postupujeme celkem rychle. Cestou nacházíme postupně dva zánovní cepíny Petzl Quark a AztarEx.Vezmeme je sebou jako správní češi.Skála je po předchozích deštích řádně mokrá, takže občas lezeme spíše potokem.Chvíli různě traverzujeme ve snaze najít první záchytný bod - Těžkou spáru. Místo toho nacházíme luxusní bivak. Dokonce je i plně zařízen - nějací italští borci tam mají umístěné kompletní bivakovací vybavení a zásoby. Pár fixů visí směrem nahoru do převislé stěny Rote Fluh. Asi na něčem pracují, ale vzali si dovolenou. Vzhledem k tomu, že v mlze nic nevidíme a do dalšího bivaku je to daleko bivakujeme zde.Půjčuji si karimatku a zalezu do spacáku. Kuba si ulehá na pytlech s materiálem.spacák považuje za zbytečnost,má pouze péřovku.

Večer se ukazuje sluníčko. Vidíme kam to asi ráno půjde. Noc je celkem teplá i když spaní pouze v péřovce není to pravé ořechové,uznává Kuba ráno.Jsme těsně nad okénkem zubačky odkud vychází světlo.Ráno vstáváme o půl šesté a vyrážíme bez snídaně. Je jasno. Opět hledáme cestu.Zkouším něco přes nýty, ale pak se vracím, dál to opravdu není za 5. Dále traverzujeme, mokrá skála je místy pokrytá ledem a mění se v krásné kluziště. Kuba traverzuje, traverzuje a nejednou šup a už se houpe v laně. Mizernej led, roztrhl si gatě, ale jinak v pohodě, štand vydržel,dvě staré skoby.Nemáme cestu, na skále je ledová glazura, pád, už jenom 1,5 dne pěkného počasí. Rozhodujeme se, že to balíme.Bojíme se počasí,příchodu blesků.Slaňujeme asi dvě délky a nejednou se nad žebrem vynoří dva horolezci z Rakouska,Fritz a Walter .Můžeme se přidat?Zní má otázka.Bohužel pro Kubu souhlasí. Už se viděl dole v místní hospůdce.Mají aktuální počasí.Změna blesky nebudou,pouze sněhové přeháňky. Na polici nacházíme poutka k cepínům.Společnými silami nacházíme Těžkou spáru vyjištěnou starými skobami a celkem rychle postupujeme.Přelézáme Hinterstoisserův traverz,pěkný vzdušný traverz a dostáváme se k prvnímu ledovému poli. Z ledového pole moc nezbylo.

Místo toho nás čeká několik délek na totálně rozlámané skále, která je celá schována pod 3mm ledu.V horních partií stěny se také otepluje a začíná ostřelování. Sem tak člověk něco koupí, ale žádný přímí zásah. Na prvním problémovém místě spojujeme s našima spolulezcema síly - aplikujeme stavění a na oplátku jim necháváme jedno naše lano jako dočasný fix. Následuje druhé sněho-ledové pole. Sklon okolo 60° . Sem tam jde dát nějaký šroub i něco do skály. Ostřelování nabírá na intenzitě. Následuje několik skalních délek k Bivaku smrti,který je vyjištěn asi 10 nýty.V předposlední délce dostávám šutrem do ruky. Následuje klasika: pár sprostých slov, bolestivé grimasy, rozmluva jestli to není zlomený, jestli to půjde dál, krvácení zastavuji stažením smycí. Dolézáme do bivaku smrti. Do stěny začíná svítit sluníčko na celých 45minut. K následující bivaku jsou to 3 délky přes sněho-ledová pole, 100m lehčí rampy, vodopádový komín a pár dalších délek.

Sněhové pole je pod neustálo palbou a jeho přechod by se rovnal ruské ruletě.Volíme bivak. Ruka pěkně bolí a otéká,přestávám cítit prsty.Chystáme bivak, vaříme čaj, doplňujeme vodu a pojídáme něco málo z našich skromných zásob.Nacházíme zde starý spacák Trápí nás myšlenka na frontu, která má přijít další den dopoledne.Ráno vyrážíme opět před šestou. Zatím to tolik nelítá. Dostáváme se k Vodopádovému komínu,který uzavírá rampu pod ledovým polem. Jen pro opravdové fajnšmekry - z převisů lámavejch kde na hlavu teče ti voda tralala. Jdu bez batohu první,na bolest ruky nemyslím,po rukou stéká voda pod bundu a nepříjemně chladí,ruce omrzají.Při každém pohledu nahoru do obličeje stéká voda z převislého komínu.Na ledo-sněhové rampě nacházím štand,tři staré skoby.A potom tropíme s klukama nějaký ty rošády s batohama. Při vytahování se samozřejmě sekají v komíně. Postupujeme dále několik délek sněho-ledem. Pracujeme jak tým. Kdo tahá nechává matroš další dvojce. Následuje několik těžších mixových délek.Všichni rádi přenechávají skálu mě,vylézáme lámavou spáru. A pak následuje božský traverz 150m. Je to opravdu vzdušný traverz,bohužel sněhu minimum,více rozlámané skály,nelze nic založit.Ne celý traverz použijeme tři šrouby a dvě původní staré skoby.Ostřelování opět nabývá na intenzitě, počasí zatím drží. Následuje Pavouk (Spur) délky ve sněho-ledovém platu, kam padá vše z horní části stěny. Přelézáme a dostáváme všichni několik zásahů,ledem,kameny. Následuje několik délek ve žlabu, kde už to tolik nelítá. Led je místama pěkně do kopce, ale je celkem kvalitní. Začíná se kazit počasí. Mlha, slabý déšt se sněhem.

Následuje několik těžkých skalních / mixových délek. Na skále je občas trochu ledové glazury.Vylézám převislou spáru,vyjištěnou od prvovýstupců dvěmi hóódně starými vklíněnci.Po skále teče voda a vytváří dokonalou glazuru.Natáhnu dolů smyce jako žebřík a dobírám všechny.Traverzujeme 20m po starém fixu. Nacházíme Cortiho bivak a sněžení nabírá na intenzitě. Mělo by následovat několik lehčích délek po skále tak do 4+ a pak vrcholové sněhy. Jenže 10cm čerstvého mokrého sněhu a místy ještě neroztátá ledová glazura udělá své.

Jištění poskromnu na 50m, jedna stará skoba,jeden nový nýt. Mám jít první,shodují se všichni.Po cestě vypouštím nadávky a hlášky typu, že jsem se takhle ještě nebál. Pomalu a nejistě postupujeme. Přejíždí přes nás pár menších lavin.Kuba prohlásí,že v lavinách se opravdu nedá dýchat.je totiž uprostřed komínu ve štandu. Vysvítá trochu sluníčka a skála se mění na potok. Paráda. Skála se začíná pokládat a přibývá sněhu. Hurá už budeme nahoře. Postupujeme a začíná se stmívat. V jemném sněžení a tmě je vidět asi tak na 20 metrů. Kuba dolézá na vrcholový hřeben.Podle GPS 100 výškových a 150 délkových metrů pod vrcholem. Na vrchol se dostaneme, ale co pak? Sestup je orientačně náročný. Kuba navrhuje bivak. Všichni souhlasíme. Sněhový svah má okolo 60° a dole končí stěnou. S představou krásné nory jako v zimních Tatrách se pouštíme do kopání. Avšak po necelém metru vždy narazíme na led nebo skálu. Nakonec se nám daří vykopat jakousi lavici do ledu. Mám omrzlé nohy a tak se snažím rychle zalézt do spacáku. Kluci kopou dále.Vaříme trochu čaje. Večeříme 1 balíčku sušenek na muže. Od rána první jídlo je okolo půlnoci. S Kubou se mačkáme v jednom bivakovacím pytli. Snažíme se nesklouznout s police. Jistící lano omotané kolo zapíchnutých cepínů by nás nemuselo udržet. Zasypává nás sníh a krásně vlhneme.Kuba střídavě odkládá hlavu na led a mé rameno.Kuba prohlásí: Taky by ten kluk nemusel bejt taková kost a kůže. V půlhodinových intervalech Kuba kontroluje hodinky, abychom nezaspali!!!

Od 4 hodin Kubu neustále budím z hlubokého spánku, ať už vstaneme na rozbřesk a vychutnáme si vrchol,mám spacák totálně mokrej. Neustále padá sníh.V 5:30 všechny probudim, vstáváme!!! Lana nám za noc krásně zmrzli a z večera zůstaly krásně zašmodrchané. Kuba se snaží narvat je do batohu. Po vyndání všech věcí a 10 minutovém domlouvání kladivem se to daří. Jdeme navázaní na jednom laně na vrchol. Už je to lehké lezení 2 až 3. Mám dvoje rukavice úplně zmrzlé,nejdou ani zlomit a tak jdu bez nich. Za chvíli krásně omrzám. Asi 7:30 jsme na vrcholu. Nějaké to rychlé foto. Viditelnost je slušná,silný vítr převaluje mraky přes vrchol. Sestupujeme. Čekají nás necelé dva výškové kilometry dolů. Nejdříve sníh potom mokrá skála někde jsou slanění, trochu bloudíme, klouže to. Následuje zase sníh. Po sedmi hodinách konečně dole. Živí a relativně zdraví na zastávce Zubačky Eigergletscher 2320m.

Závěr: Vylezena klasická cesta severní stěnou z roku 1938. 1800 výškových metrů rozdíl, údajně 3800 metrů lezení(tvrdí Fritz),přes 60délek. Obtížnost do V+, led do 80°, ED2.Použit knižní průvodce v angličtině Brenese Oberland(Alpine club),autor:Les Swindin,55CHF. V cestě je dost skob, když nejsou, stejně nic moc nezaložíte. Friendy jsme použili asi 5 krát. Dost jsme používali šrouby 6 ks. Celkem nám to trvalo 4 dny (30hodin lezení) od 8.8.2008 do 11.8.2008. Dalo by se to i o jeden den zkrátit.Děkujeme Fritzovi a Waltrovi za spolupráci při lezení. Bez nich by to bylo o hodně těžší. Jak pro nás tak pro ně.

Horolezci: Jirka Horský:Ho Union Plzeň a UltraAnt Climbing club Praha, Jakub Vaněk: HO Union Plzeň,

Fritz a Walter z Rakouska. Fotky z výstupu ... vstup do galérie ...

Odkazy: Grindelwald a webové kamery

Zpět