Italský Big wall

Via Vertigine VI+/A2 1.100m (31 délek) - duben 2007

Monte Brento je vyhlášená stěna pro basejumpery z celého světa.Nachází se nedaleko městečka Arco na severu Itálie.Poprvé jsem ji uviděl před třemi lety,když jsme lezli na Slunečních plotnách(Parete Zebrate).Hledal jsem na internetu,zda jsou ve stěně nějaké horolezecké výstupy.Nakonec jsem našel odkaz na ruském webu.Výstup ruské dvojky za tři dny.

Do Arca přijíždíme dopoledne.Okamžitě nastupujeme do cesty Samodosi 6c (výška stěny 300m). Cesta na protažení těla po noční 8 hodinové jízdě autem.Druhý den jsme již v plotnách Placche Zebratte, dosahujících výšky 600m.Až nad plotnami začíná stěna Monte Brento,dalších 1200m.Z dálky obdivujeme nádherné stropy a převisy.Linie cesty Via Vertigine 6+/A2,druhá nejtěžší cesta ve stěně,vede přímo.Lezeme cestu Giochi Di Sylvia 6c (420m) v plotnách,podle knižního průvodce lezení šest hodin.My jsme za dvě hodiny nahoře. Vyzkoušíme francouzský styl rychlolezení,který jsme viděli v cestě za 7a+ na Grand Kapucína ve francii, kdy nás předběhla místní dvojka lezců.Žádné štandy,oba lezci lezou současně - dokud prvnímu nedojde jištění. Za dvě hodiny jsme nahoře.Konečně si uvědomíme velikost stěny, ještě 1200m.Odhadujeme nástup,do stěny.Vracíme se do Arca.Rest day.Ochutnáváme italské zmrzliny,procházíme úzké uličky tohoto historického městečka,fotíme. Navštívíme hrad nad městem.Večer poslední přípravy a veliké balení,co vše budeme potřebovat ve stěně na několik dnů. Uvaříme teplé jídlo.

Třetí den je dnem "D".V 11hodin dopoledne začínáme šlapat k nástupu. Z parkoviště trvá cesta 45minut.Vidíme z dálky lesknoucí se nýt.Tam bude nástup.Prvních 500m vede plotnami se třemi 50metrovými kolmými stěnami.Stěny jsou značně lámavé.Štandy jsou osazeny dvěma úplně novými žlutými nýty. Lámavé stěny jsou zajištěny novými fixními lany.V 17 hodin máme za sebou 15délek.Na jedné polici nacházíme malý utržený kroužek.Je nám jasné odkud je.Doufáme,že nám nebude chybět v nějakém těžkém místě. Na konci ploten traverzujeme doprava asi 150 m.Nacházíme bivak.Připravené dřevo na oheň,zabalené karimatky. Police je metr široká.Je zde několik stromů a křoví.

Zítra nás čeká posledních 600m,technické lezení A2,převážná část stěny je převislá a několik stropů. Druhý den ve stěně vstáváme v sedm hodin ráno.Po vydatné snídani(jedny oplatky na muže),pokračujeme v lezení. Další štand je u kmene uschlého stromu. Nalézám sedačku,kus hliníkového profilu na koncích provrtán s kousky smycí.Také smyci s nejméně 30 novými nýty. Zřejmě se cesta přejišťuje.V prvních dvou délkách jsou nataženy statická lana.První malé převisy zdoláváme lehce. Ještě se můžeme vrátit - slaněním po statice.Slunce svítí do stěny od 6 hodin ráno.Skála je lámavá,jediné pevné místo je osazeno vždy malým kroužkem.Některé jsou ohnuté a protáčejí se.Vždy se je snažím dotáhnout ke stěně. Pod první velkou,naprosto hladkou,střechou je v nových nýtech malá lavice pro jednoho.Štandy jsou opět nově vyjištěny dvěma a více nýty.Do každé délky použiji všechny presky (25ks) i šroubovací karabiny (10ks). Skoby,friendy,vklíněnce,kladivo jsou zbytečná zátěž.Kroužky jsou od sebe vzdáleny asi 2,5m ve stropech.

Pohled dolů je příjemný.Vidíme na parkovišti naše auto jen o 1300m níže.V kolmé stěně jsou staré hýbající se skoby. V jedné převislé délce dolézám k místu,kde chybí kroužek.Další je až 4m vysoko.Sedím v kroužku posledním kroužku a přemýšlím jak dále…Stěna je naprosto hladká.Zkusíme dát expresku do sedačky a tím prodloužit ruku.Zvedám se, kroužek u pasu a po několika pokusech je cvaknuta preska s dlouhou smyčkou v kroužku.Stálo to mnoho sil.občas jsme našli nějaké smyce a jednu presku.Jsme v půlce stěny.Celý den svítilo slunce,došla nám voda. Měli jsme 1,5l vody na osobu.Při světle čelovky dolézám ještě další délku.Je 22:30,Martin je o 50m níže u štandu si dělá místo pro spánek.Každej jsme obsadili jeden štand.Jsme zavěšeni v lanech,pod zadkem batoh,smyčky a lana drží nohy a krk.visíme ve stěně,lana škrtí.Největší výkon byl navléci se do spacáku. Pod náma jsou vidět slabá světélka vesniček.

Hltáme poslední energetické bonbóny.Máme sucho v krku,nelze ani polykat. Únavou usínáme,ale jak se smyčky zařezávají do těla neustále se probouzím.Ráno,třetí den ve stěně. Vše nás bolí.Ruce nateklé a bolavé.V jedné délce se mi podařilo skřípnout si prst do presky a viset na ní váhou těla. Teď se nechce ohýbat.Musíme pokračovat nahoru.Přes další převisy nevidíme kde je konec stěny.Stále pouze technické lezení A2.Konečně nádherný 100m traverz doleva.Každý den skočí z vrcholu nějaký basejumper. Nejprve slyšíme tření vzduchu o kombinézu.otevírají padák vždy hluboko pod náma.Lezeme celý den, opět se blíží tma a my stále nejsme nahoře.Podle průvodce nám zbývají 3 délky na vrchol.Pod posledním 15m dlouhým převisem visím ve starých kroužcích.Ohýbají se když dobírám na laně Martina k sobě.Tady není cesta ještě přejištěna. Přes převis lezu při čelovce.V předposlední déce si chci navléci ponožky a vzít si sandále.Bohužel jeden mě opouští směrem do údolí.To bude sestup.Na vrchol dolézáme v 00:30.Radost je veliká,ale jsme tak unaveni,že hledáme okamžitě cestu kudy dolů.Sestupujeme na druhou stranu pohoří do údolí,hledáme vodu. Bolí mě každé našlápnutí.

Sestupujeme cestou plnou malých kamenů,což není pro chůzi v lezačkách. Vzal jsem si ještě na své lezky Martinovi.Cítím každé našlápnutí na kameny.Ve tři hodiny ráno,usínáme bez vody a jídla,naprosto vyčerpáni v lese.Ráno se probouzíme 10minut od vesnice s kašnou plnou vody. Za první vesnicí nás svezou vracející se basejumpeři až k našemu autu na parkoviště u restaurace naproti stěně. Na parkovišti pod plotnami je zákaz parkování přes noc,navíc je zde stále nějaké rozbité okénko od zlodějů.

Horolezci: Jirka Horský (UltraAnt climbing club Praha,HO Union Plzeń), Martin Soukup(UltraAnt climbing club Praha)

Odkaz na fotky z výstupu ... vstup do galérie ...

Zpět