Pizzo Badile 3308m

Pizzo Badile - Via Cassin - červenec 2015

Obtížnost: V+A0 nebo VI+, 8-12 h (800m,31 délek) Orientace:SV

Přístup: Z osady Bondo 823 m n.m. na parkoviště u salaší Laret 1368 m n.m.. Následně příkrou cestou na chatu SascFurä 1904 m n.m.,1,45 hodiny, odtud přes sedlo Viäl 2250 m n.m. pod severovýchodní stěnu, asi hodinu. Bivaky a místa na stany na spodku Cengalského ledovce.Nebo druhá varianta,kterou jsme zvolili my.Od chaty SascFura 1 hodinu po značce do sedla Vial,ale u sedla jsou směrem k severní hraně bivakovací místa s tekoucí vodou.Odtud k nástupu cesty N-Kante (severní hrana).V sedle je cestička pod stěnu s 20m slaněním.

Sestup: Asi 3h na jih, slaněním 8 - 10 délek. Potom pěšky až na chatu Gianetti. Následně asi 6h na chatu SascFura přes dva průsmyky, Porcellizzo a Trubinasca a zpět pod SV stěnu na Cengalský ledovec.My jsme slanili cestou N-kante.Zdlouhavé slanění po nových velkých kruzích.zasekává se lano při stahování. Nedoporučujeme.

Použitý materiál: Lana 2x 60m, pár skob(pro případ ústupu,slanění), frendy, expresky, smyčky, cepín, mačky - nepoužity.

3 - 4.července. Přijíždíme autem po trase Praha - Mnichov - St.Moritz do vesničky "Bondo"(821m).Vzdálenost 750km.Na konci vesnice je závora pro vjezd do parku.Na malém parkovišti před vjezdem jsou turistické tabule a nezbytný automat na výdej lístku. Cena 10 CHF ( (švýcarských franků), 270kč. Úzká cestička strmě stoupá(výškových 550m).Projíždíme dva krátké tunely vytesané ve skále.Parkoviště je ve výšce 1375m u salaše "Laret".Je zde chemický záchod,čistý! Začneme balit matroš do stěny a na bivak,jídlo na tři dny.Na každý den klobása,tatranka,vařič na čajíček.Zdravá výživa horolezce. Vycházíme v 16 hodin. Pomalu stoupáme lesem. Na chalupě " Sasc Fura (1904m) jsme v půl šesté odpoledne. Krátký relax a pokračujeme k nástupu k severovýchodní stěně ještě další hodinu.Další stoupání do výšky 2250m. Hledáme rovné místečko pro stany mezi balvany a sněhem. Voda teče všude okolo nás.Vidíme místo pro bivak pod obrovským balvanem.Jsou zde staré karimatky. Uvaříme čaj.Odpočíváme na slunci.Celý víkend má být slunečno. Vybrali jsme si slavnou klasickou cestu "Via Cassin" Jedna z průlomových cest ve velkých stěnách. Slunce zapadá za horizontem hor v půl desáté večer.Přesvědčím Lukáše abychom lezli zítra na lehko.Takže v bivaku zůstává goráčová bunda,žďárák,mačky,vařič.Nebral jsem si ani spacák.Oblečen usínám jen ve žďáráku.

5.července

V pět hodin ráno vstáváme.Okolo nás prochází první dvojice starších lezců.Vycházeli z chaty brzy za tmy.Batohy na záda a stoupáme ke stěně. Za 10minut jsme u prvního sněhového pole. Mačky nejsou nutné,malý sklon 45° a ke stěně je to 60m. Stoupáme průrvou,širokou jeden metr mezi žulovou stěnou a ledovcovou stěnou vysokou dva metry. Vidíme první nýt,který je zde pro slanění v zimě. První výšvih(15m) a potom druhé sněhové pole. Lze jej obejít po pravé straně,vystoupat po skále co nejvýše a potom přejít ledovec 20m přímo ke skále.Skálou 3UIAA do sedla. Konečně po 200m jsme v sedélku(2590m).Vidíme dvě dvojice před námi. Jedna je již v nástupu cesty ve stěně,druhá dvojka se snaží traverzem dostat k nástupu,ale jsou špatně. Odtud je úzká cesta dolů k cengalskému ledovci,chůzí klesáme 30m a následuje 20 metrů slanění z nového nýtu a potom dlouhý traverz (100m) do Cassinovi cesty. Napojením asi ve třetí délce. Což je jedna z variant dle průvodce. Další možnost je nastoupat po turistické modré značce do sedla a klesat k cengalskému ledovci. Vede zde značená cesta k chatě "capanna di Sciora".Po sestupu ze sedla k ledovci vadrec dal Cengal odbočíte pod SV stěnu V sedle konečně vidíme a odhadujeme velikost stěny. Začíná vycházet slunce.Traverzujeme při stěně a jsme za dvojicí před námi. Když nás spatří,že jsme rychlejší pouštějí nás před sebe.První délky jsou lehké za 4. Doháníme první italskou dvojici v těžším místě 5+.Na další délce nás pouštějí před sebe a také druhou švýcarskou dvojici. Dávají si svačinku a nabízejí banány. Slunce nás spaluje jak se opírá paprsky do stěny.V sedmé délce je veliká police na štandu. Hlavní důvod pro svačinku je tekoucí prameny vody po skále.Klábosíme se Švýcary a Italy.Sešli jsme se zde všichni. Odhadujeme kudy dále?Zatím byla jasná linie cesty.Nyní na této polici se s cestou cassin kříží další dvě těžké cesty. Uvažujeme kam?Musíme více doprava.Natahuji další dvě délky abych zjistil,že tudy cesta nevede.Dolézá za námi švýcarská dvojice. Musíme zpět dolů.Mauro(švýcarská dvojice) vytahuje tenkou smyci a majlonku karabinku.Smyčku obhodíme přes vyčnívající balvan. Kdo pojede dolů jako první?Rychle se rozhoduji a už slaňuji.Celých 60metrů a dole udělám traverz 20metrů doleva. Vidím jasný zářez ve skále,malou polici.Udělám štand ze dvou friendů.Mezitím se italové vrátili z délky pod námi a traverzují také doleva.Když ke mně všichni slaní pokračujeme traverzem 50m stále doleva.Nalézáme štand.Dva nové nýty.

Napojili jsme se zpět do správné cesty.Odtud první nastupují italové.Opět nevíme a jen tápeme kudy vede směr? Italové už přes hodinu bojují v 70m koutě.Rozhoduji se lézt za nimi.Dolézám je a v úzkém koutě odložím batoh na skobu. Tohle nemůže být lehká cesta za 5?Italové také lezou bez batohů a potom je tahají nahoru po laně.Nejde jim tahat batohy, zasekávají se v koutě.Lezu za nimi,vysvobozuji batohy.Do háje,nadávám.To je nějaké těžké,odhaduji 7+. Odpočívám u štandu druhého Itala.První je o další délku výše.Pozoruji je,začínají slaňovat.Jsme opět špatně. Cesta je o 6 metrů napravo v jiném koutě.Italové tvrdí,že bude pršet od 15 hodin.Chtějí slanit zpět až dolů. Jsme asi v půlce stěny.Volám dolů na Lukáše.Jsme v jiné cestě.Domlouváme se.Doleze až ke mně na konec koutu pod veliký převis a odtud přes starou skobu se smycemi uděláme traverz -kyvadlo šest metrů do správné cesty. Švýcaři kde jednoznačně nejzkušenějším je Mauro traverzují o 20metrů pod námi.Lukáš musí ještě uvolňovat můj batoh,kterej jsem nechal o jednu délku níže.Také se zasekává v koutě.Sedím ve starém prašivém štandu ve dvou skobách a smycích. Pouštím Lukáše pomalu po laně do kyvadla.Dostává se na štand původní cesty.Krásné dva nýty.Tam již dolézá Mauro. Teď je řada na mě.Musím v kyvadle provázat dlouhé dvě smyce,abych nelětěl dolů.První pokus nevyšel. Nedosáhnu do prvního chytu v hladké stěně.Druhý pokus a mám jej.Žádný pád.Švýcaři chtějí abych tahal následující délky, nejtěžší je 6+ okolo převisu.Krásné lezení na sokola pod převisem.Následují délky 5 a 5+.Plotnové lezení.Musíme přidat. Na vrchol nám zbývá ještě sedm délek.Zatažená obloha a v dáli je vidět déšť.Slyšíme hřmění. Konečně dolézáme na štand kde začíná spára,jedna celá délka,na konci se mění v úzký komín který se rozšiřuje do dvoumetrové šířky.Spáru vylézáme rychle,musíme se vyhýbat mokrým úsekům,spárou teče voda.Nastupuji do komína. Po 20metrech zakládám smyc okolo vklíněného kamene.Najednou mě v úzkém komíně kde se sotva vejdu rameny zasáhne první ledová kroupa do helmy,druhá,třetí.Do minuty je to již souvislá palba padajících krup,které se valí komínem Lezačky mi už zmizeli pod nánosem krup které se valí jako voda.Není kam uhnout,kam se schovat. Jsem nalepenej v komíně na stěnu.To je nejhorší místo pro takové počasí.Začíná pršet,oblohu křižují blesky a hřmění. Visím v jediné smyci okolo kamene a říkám si:to musím přežít,musím.Ještě nepřišel čas umřít!Kroupy mě bičují do obličeje, voda mi protéká mezi zády a batohem.Spodní část komínu kde stojí kluci a začínala spára,zmizela pod tekoucí vodou. Křičím dolů na Lukáše.Spusť mě dolů.Nevím zda to smyce vydrží?Nechci letět 20m ke štandu a pokračovat dále dolů dokud mě lano nezachytí.Lukáš mě spouští k sobě.Musí ten kámen vydržet,přes něhož se valí proudy vody.Dostanu se na štand ze dvou nýtů.Tady se již klepou švýcaři,navlékají si goráčovky a pohorky.Já s Lukášem se třeseme chladem.Klepe se mi brada, nemohu ani mluvit jen drkotají zuby a celé tělo se třese neuvěřitelně zimou.(naše goráčovky jsou dole v bivaku). Stojíme na okraji komínu přilepeni ke stěně jen v triku a kraťasech.Máme oblečení mikinu a péřovku v batohu. Ale přesvědčuji se,že to vydržím a jakmile přestane průtrž mračen vezmu si suché oblečení.Hodinu jsme uvězněni na štandu. Jaká je asi pravděpodobnost,že do nás udeří blesk?Komínem se valí tolik vody,že jím nelze vůbec lézt.

Nekonečná hodina čekání,promoklí a zmrzlí na kost.Přestává pršet.Mauro mi dává svou mikinu abych se zahřál, vysvětluji mu že mám jednu v batohu.Mám si ji vzít,také mi dává další své friendy.Mám zkusit natáhnout další délku v mokrém komíně s vodopádem a nechat jim viset jedno lano jako fix.Rozhodujeme se zda nevolat vrtulník? Zkouším zahřát si promrzlé ruce.Nohy jsou tak ztuhlé,chodidla vůbec necítím.Ne,přece mě nebude sundavat vrtulník? Dělám první kroky zpět do komínu.Dolézám ke své smyci a pokračuji dále.Zakládám friendy do tekoucí vody, není vidět zda je tam dobře založen,potom tam narvu nohy.Stejně jsou tak zmrzlé že vůbec necítím vodu která se přes ně valí. Není čas,musíme rychle nahoru.Dávám jeden friend za druhým.Jakmile chytnu nějaký výstupek,malý chyt už jej nepustím. Nehledám zda není nějakej větší.Musím nahoru.Adrenalin mě pohání kupředu.Soustředím se jen na založení friendů a udržení chytů.Nic jiného v hlavě nemám.Konečně se komín rozšiřuje,vody stéká po stěnách méně,už jen mrholí. Zde jsou staré skoby po 5 metrech.Uff.Jsem rozhodnut dostat se za každou cenu nahoru.Nic mě nezastaví,žádný převis v komíně. Dobírám Lukáše v širokém komíně ke štandu.Ptám se Lukáše,proč nejdou za námi Švýcaři.Rozhodli se pro vrtulník. Nezvládli to psychicky když viděli v jakých podmínkách se sápu nahoru.Další délka komínem,odjištěna skobami. Konečně jsem z komína venku u štandu.Huráá.My to dokážeme.Euforie s adrenalinem mi tancuje v hlavě. Nahoru jsou to jen dvě délky za 5 po mokré skále.Doberu Lukáše.Řekne mi,že jsem magor,nechápe jak jsem to mohl vůbec vylézt. Odpovídám,že nevim.Jediné co mě hnalo nahoru,bylo,že to musíme dokázat,maximální soustředění pouze na lezení a přežít. Vidíme přilétat červený vrtulník a na podvěsu má záchranáře.Tak se kluci dočkali.Jaké je naše překvapení, když jej vidíme odlétat a kluci jsou stále na štandu pod komínem.Proč,Nechápeme.Lezeme dále,neprší.Vezmeme si suché věci, skoro.Část oblečení je promoklá v batohu.Dolézáme poslední délku a vidíme žlutý vrtulník a o 20m níže na laně visí záchranář.Jsme na konci cassinovi cesty.Konečně je vrtulník odnáší pryč přes údolí.To musí být zážitek viset 20m pod vrtulníkem na laně.Usoudili jsme,že první vrtulník byl příliš malý aby unesl tři lidi a proto přiletěl větší. Cestu jsme vylezli,ale musíme ještě pokračovat na vrchol a potom dále po vrcholovém hřebeni do bivakovaní boudy. Je devět večer.V dáli vidíme další blesky a déšť.Kdy tady asi bude?Musíme rychle nahoru.Vezmu si trekové boty, aby se mi zahřáli zmrzlé nohy.Napojíme se na cestu Severní hrana N-Kante IV+.Lezu v trekovkách. Lezeme při svitu čelovek.Cestu jsem již lezl před třemi roky.Po dvou délkách přichází déšť.Snažíme se vmáčknout pod balvan tvořící částečný převis.Lukáš si u stropu založí firenda a snaží se zavěsit jako netopír co nejvíce dovnitř. Mačkáme se na sebe,není více místa.Na záda nám proniká déšť.Nevím jak dlouho jsem tam viseli,dali jsme si malou svačinku poslední část klobásy.Když jen drobně prší pokračujeme.Do bivaku se dostáváme v 0:45.Jsme zde sami.Krásné kousavé deky nás zahřejí.Usínáme,žijeme.

6.července. Budíček v 7 hodin ráno.Jsou dvě cesty dolů. Sestup: Asi 3h na jih, slaněním 8 - 10 délek. Potom pěšky až na italskou chatu Gianetti. Následně asi 6h na chatu SascFura přes dva průsmyky, Porcellizzo a Trubinasca a zpět pod SV stěnu na Cengalský ledovec. ke stanům. Druhá(kratší) varianta je slanění severní hranou,kterou jsme lezli.To je naše volba. Slaňujeme dolů po nových velikých kruzích na slanění.Samozřejmě,že naše lana se občas někde zasekla,ale protože jsme měli 60m dlouhé,tak lze jedním opět odjistit.Místy jsme slaňovali po nových nýtech s kruhem.Místy teče voda po skále z tajícího sněhu.Voda,jaké blaho a slast,když naše spálené rty od slunce,přitisknuté ke skále ochlazuje.Celý den svítí slunce.Tuto variantu nedoporučujeme. Na ledovec pod stěnou se dostaneme v pět večer. Sestup k bivaku a pokračujeme zpět k parkovišti.Okolo 7 hodiny večer jsme dole.Zdraví a štastní,že se nám podařil výstup na Pizzo Badile a sestup zpět.

Závěr: Vylezena hezká klasická cesta.Uznání p.Cassinovi a jeho druhům.V roce 1937 to byla jedna z nejtěžších cest v Alpách.

V cestě je hodně starých skob,občas nýty ,friendy jsme použili různé velikosti. Štandy jsou občas osazeny novými nýty . Na vrcholu je bivakovací žlutá plechovka(domeček) - ubytování pro šest lidí,více místa uvnitř skutečně není. Od vrcholového jehlanu na východ 70m. Obtížnost II UIAA. Krásné lezení v pevné žule.

Fotky z výstupu najdete zde.

..... krátké video z cesty .....

     

Horolezci: Jirka Horský:člen ČHS a UltraAnt Climbing club Praha Lukáš Adámek: HO Liberec

Zpět