Pizzo Badile 3308m - oblast Bergell

Severní hrana N-Kante IV+ (800m) - červenec 2012

Lezecká oblast Bergell.Najdeme ji na hranicích Švýcarska a Itálie.

Před šesti lety jsme se vraceli po měsíčním lezení ve Francii.Měli jsme průvodce na celou oblast Bergell v českém vydání (Montana 2004,Jiří Novák) .Z Italské strany dosahují stěny výšky 400m a proto jsme zvolili přejezd do Švýcarska. Zde jsou severní a jižní stěny dosahující výšky 900m..Vybrali jsme skupinu "Sciora" .Bohužel k nástupu ke stěně začalo vydatně pršet.Předpověď na další dny stále zlověstná,sníh a déšť.Zvolili jsme návrat domů.Tolik minulost,rok 2006.

5.července 2012. Přijíždíme autem po trase Praha - Mnichov - St.Moritz do vesničky "Bondo"(821m).Na konci vesnice je závora pro vjezd do parku.Na malém parkovišti před vjezdem jsou turistické tabule a nezbytný automat na výdet lístku. Nenalézáme žádný návod,zda si koupit lístek na každý den nebo pouze jeden.Nic!Dedukce?Zřejmě postačí jeden lupen jako vjezd a je jedno kolik strávíte dnů jste uvnitř parku.cena 17 CHF ( (švýcarských franků), 357kč.Úzká cestička strmě stoupá.Projíždíme dva krátké tunely vytesané ve skále.Parkoviště je ve výšce 1375m u salaše "Laret".

Už vidíme proč jsme zaplatili poplatek.Krásný chemický záchod,čistý!!! Začneme balit matroš do stěny a na bivak,jídlo na tři dny.Na každý den klobása,sůša,vařič na čajíček.Zdravá výživa horolezce.Žádné vyvařování!

Pátek 6.července Vycházíme v 11hodin dopo. Pomalu stoupáme lesem.Pronásledují nás krátké deš´tové přeháňky. Místy se schováme pod stromy a odpočíváme.Nespěcháme,dnes bude celý den pršet a zítra má být jiiž jasné počasí. Snad??? Na chalupě "Capanna Sasc Fura (1904m) jsme až v půl čtvrté odpoledne.

Neprší ale viditelnost nulová. Mraky jsou všude. Krátký relax a pokračujeme k nástupu k severovýchodní stěně.Další stoupání do výšky 2250m. Vidíme jedinej stan(maďarský pár horolezců). Hledáme rovné místečko pro stany mezi balvany. Voda teče všude okolo nás.Vidíme několik míst pro bivak. Uvaříme čaj. Stále vydatně lije. Do rána! Vybrali jsme si slavnou klasickou cestu "Cassin"Autor: Riccardo Cassin,G. Esposito,V. Ratti,M. Molteni,G. Valsecchi, 14.-16. 6. 1937. Jedna z průlomových cest ve velkých stěnách. Usínáme.

Sobota 7.července.V sedm hodin ráno přestává pršet.Batohy na záda a stoupáme ke stěně.Před námi je maďarský pár.Ráno přišli k našemu stanu. Chtějí lézt oblíbenou Severní hranu. Za 30minut jsme u prvního sněhového pole. Mačky nejsou nutné,malý sklon a ke stěně je to 60m. Vidíme první nýt. Zde zanechali maďaři své boty a rozhodli se lézt jen v lezkách. První výšvih(15m) a potom druhé sněhové pole. Lze jej obejít po levé straně,obtížnost III.UIAA. Konečně po 300m jsme v sedélku(2590m) Odtud je úzká cesta dolů k cengalskému ledovci,několik metrů slanění a potom dlouhý traverz (100m) do Cassinovi cesty. Napojením asi ve třetí délce. Což je jedna z variant dle průvodce. Další možnost je nastoupat po turistické modré značce do sedla a klesat k cengalskému ledovci. Vede zde značená cesta k chatě "capanna di Sciora".

Po sestupu ze sedla k ledovci vadrec dal Cengal odbočíme pod SV stěnu. V sedélku konečně vidíme a odhadujeme velikost stěny. Vrchol je v tmavém mraku. Zjišťujeme,že v noci padal sníh a jsme příliš pozdě na nástupu do této stěny..Počasí také není na naší straně.Kde je příznivější předpověď - slunečno? Proto zvolíme lehčí cestu N - kante.Zkusíme se dostat na vrchol. Výhodou je,že tato cesta slouží jako sestup slaněním.Můžeme kdykoliv ustoupit,jestliže se počasí nezlepší. První dvě délky jsou lehké a necháváme pod kamenem mačky,návleky,nějakej matroš.Linie cesty je logická a jasná.

Nejlehčí cestou na vrchol.Hezké plotnové a spárové lezení v nádherné pevné žule,Převisy se oblézají.Délka mezi štandy se pohybuje okolo 40 - 50m.Cesta je nově vynýtována,Místy jsou staré skoby a smyce. Štandy jsou osazeny dvěma nýty s řetězem nebo veliké kruhy,sloužící také jako slanění.Začali jsme lézt asi ve 12 hodin(příliš pozdě).Místy jsme odpočívali a po 500metrech lezení jsme zahlédli slunce,které krásně spalovalo naše tváře.Příjemný pocit.Bohužel jen na několik okamžiků.Večer okolo 8 hodiny jsme spatřili celé údolí,což trvalo celou hodinu. Potom vše zahalují černé těžké mraky. Lezeme při čelovkách a vrchol stále nikde.Blíží se půlnoc.Několik posledních lehkých délek po vrcholovém hřebeni a jsme u vrcholového jehlanu.

Musíme najít bivakovací chatu.V průvodci je uvedeno na východní stranu asi 70m po hřebeni .Skutečně je tam.Malá plechová žlutá bouda.Uvnitř šest lůžek,deky a matrace.První lůžko je na zemi,druhé o 50cm výše.Do bivaku se vejde skutečně pouze 6 lidí. Batohy jsou v úzké uličce.Uvnitř spí maďarská dvojice.Čas 00:40.Byla to dlouhá cesta na vrchol. Neděle 8.července.Budíček v 8 hodin ráno.Maďarská dvojka Nás opouští aby se po chvilce vrátila zpět.Prší!V 11 hodin přesává pršet.

Musíme jít dolů,jinak tady strávíme další noc.Jsou dvě cesty dolů. Sestup: Asi 3h na jih, slaněním 8 - 10 délek. Potom pěšky až na italskou chatu Gianetti. Následně asi 6h na chatu Sasc Fura přes dva průsmyky, Porcellizzo a Trubinasca a zpět pod SV stěnu na Cengalský ledovec. ke stanům. Druhá(kratší) varianta je slanění severní hranou,kterou jsme lezli.To je naše volba. Slaňujeme dolů a celkem pětkrát vysvobozujeme lano maďarské dvojici.Mají pouze dvě 50m lana.Což nestačí v některých délkách.Také jsem je viděl jak mají lano obhozené okolo vyčnívacícího žulového zubu.Slaní dolů a zjiš´tují,že lano nelze stáhnout.tak tam visí a čekají.nebo se lano seklo při stahování dolů o několik metrů vedle a opět čekali na naši pomoc.

Jen kroutíme hlavou a pomáháme. Samozřejmě,že naše lana se také občas někde zasekla,ale protože jsme měli 60m dlouhé,tak lze jedním opět odjistit.Tím jsme se zdrželii.Na ledovec pod stěnou se dostaneme o půlnoci. Sestup ke stanům a pokračujeme zpět k parkovišti.Okolo 5 hodiny ráno jsme dole.Zdraví a štastní,že se nám podařil výstup na Pizzo Badile a sestup zpět. I když tato cesta nebyl Náš původní plán,musíme občas najít pokoru a ustoupit od vytýčených cílů. K horám musíme vždy mít respekt.

Závěr: Vylezena hezká klasická cesta severní hrana z roku 1923 Autoři: A.Zurcheer,W.Risch. 800 výškových metrů Obtížnost do IV+.Použit knižní průvodce v češtině: Bergel - Montana 2004,Jiří Novák V cestě je hodně nových nýtů a starých skob, Friendy jsme nepoužili vůbec. Štandy jsou osazeny novými nýty s řetězem nebo slaňovací kruhy. Na vrcholu je bivakovací žlutá plechovka(domeček) - ubytování pro šest lidí,více místa uvnitř skutečně není. Od vrcholového jehlanu na východ 70m. Obtížnost II UIAA. Krásné lezení v pevné žule. Fotky z výstupu najdete zde.

Horolezci:
Jirka Horský:Ho Union Plzeň a UltraAnt Climbing club Praha
Naty (HTW Děčín)
Dan a Čenda (Čelákovice) 
 

Zpět