INDOČÍNA: Vietnam 2011 - Část druhá

6.1.2011. Hraniční přejezd z Laosu do Vietnamu je vysoko v horách.Po několika hodinách vyjedeme z hor a v prvním městě končíme. Ani nemáme lístek,vzali si je ještě na autobusovém nádraží v Laosu.Ale nikomu to nevadí. Jen se zeptají kam jedeme a přesedáme do jiného autobusu.Za dvě hodiny jsme v miliónovém městě Vinh.Chtějí nás vyhodit kdesi v centru na hlavní ulici. Nedáme se,chceme na hlavní bus.nádraží.Všichni vystoupili.My sedíme dále.Řidič i pomocníci neumí anglicky.Pokyvují hlavou.Uvidíme kam dojedeme. Zastavují v malé úzké uličce bez osvětlení.Tak to bude náš konec!Ne.Už chápeme.Tahají z tajných míst v kufru cigarety a pivo pašované z Laosu.

Potom pokračujeme až na bus nádraží v 18 hodin jsme na místě.Lehátkový autobus do města Hue nám odjíždí ve 21:00,cena lístku 180.000Dongů = 180kč.Opět máme štěstí.Máme dvě hodiny čas.Zajdeme do místní retaurace,spíše kafé bar. Nikde nemůžeme najít restuaraci v okolí bus nádraží.Ale v baru nám slibují,že nudlová polévka bude - klasika,co jiného. Za 10 minut ji přinesou.Kam pro ni běželi do vedlejší ulice nás nezajímá,hlavně že nás zahřeje.Venku leje.Mám jen sandále je docela zima. Jedeme celou noc,přes nohy pobíhají šváby. Sledujeme TV,vietnamské televarieté nebo pouštějí čínské filmy jak chuďas ke štěstí přišel?Pouští dost hlasitě zvuk,zřejmě chce slyšet řidič až od zadních sedadel. Navíc jako vždy ve všech autobusech mají klimatizaci na maximum což je 16°C.Po 24 hodinách na cestách jsme u cíle.

7.1.2011. Přijíždíme do města Hue v 5 hodin ráno. Počasí se bohužel přes noc nijak moc nezměnilo.Stále prší.Okamžitě se rozhodujeme.Pojedeme dále.Do města Da Nang vzdáleného dalších 108km,lístek 40.000dongů. Autobus odjíždí okamžitě,dobíháme jej. Da Nang je hlavní přístav na jihu centrálního pobřeží Jihočínského moře, leží 764 jižně od Hanoje a 964 kilometrů severně od Sajgonu (Ho Či Minova Města) a je jedním z 5 samostatných magistrátních měst ve Vietnamu. Právě zde se v koloniální budově z roku 1916, schované v zahradě plné plumérií, nachází největší sbírka čamského umění na světě, soustředěná ve vyhlášeném Čamském muzeu (vstupné 30 000 dongů, 30 Kč). Tuto expozici začali již v polovině 19. století shromažďovat francouzští archeologové při objevování svatyní a chrámů mocných čamských měst a rozrůstá se dodnes. V expozici převládají honosné, většinou vážně až přísně působící, terakotové nebo pískovcové sochy. To bude správné místo bez turistů.Najít levný hotel nebylo lehlé.Měli jsme nějaké informace z netu, ale tyto hotely již neexistují.Z bus nádraží jedeme taxíkem(nic jiného zde není) do centra 80.000dongů/2 osoby. Procházíme několik čtvrtí,hotely nikde.Máme sebou LP a tam jsou adresy.Bohužel není aktualizován.Došli jsme do ulice dle LP a hotel už 5 let neexistuje!!! Hledáme sami na vlastní pěst a máme hotel kde neumí anglicky s jedním nájemníkem na pokoji,cena 10US/2 osoby.Šváb velký 7cm. Nevadí nám,bydlel tady před námi,necháváme mu každý večer nějaké drobečky.Přelidněné město,nikdo si nás nevšímá.Potíž nastává ve chvíli kdy máme hlad. Ráno okolo 8 hodiny na ulici dostanete nudlovou polévku se zeleninou a celý den nic,jen občas zahlédneme paní která sedí na malé palstové židličce(pro děti) a má pouze jeden vařič.Nabízí omeletu.Také toho občas využijeme,ale turisté jsou známí jedlíci.To nám žaludky neutiší. Večer se opět otevírají malé restaurace a nabízejí rýži na 10 způsobů. Půjčíme si motorky.je 13 hodin,neprší,jen zatažená obloha.Město jsme si vybrali jako výchozí bod pro cestování po okolí,navíc má dlouhé pláže s bílím pískem. Ve městě je muzeum kde se nalézá největší sbírka z doby Chamské říše.Vstup 30.000dg.Na cestě zpět navštívíme internet.Jedinnej v okolí,10.000dg/hodina. Místní mládež paří on-line hry.V celé ulici jsou označení a názvy pouze ve vietnamštině.V místní tržnici nakoupíme bombóny dle váhy 30.000dg.Opět prší. Vedle hotelu se večer otevírá místní kino a těsně vedle chodu je už otevřena malá restaurace. Konečně večeře,rýže,kuře,zelenina.Co jiného???

8.1.2011. Ráno nám není dobře.Asi včerejší slazené mléko,nebo jídlo z ulice?Ranní omeletka?Zkrátka jen ležíme a sledujeme HBO.Pohled ven -zataženo.Odcházíme z hotelu až odpoledne. Na tržnici koupíme obrovské jablko,jsou drahá 1ks 15.000dg =15kč.jdeme objevovat město.Míjíme moderní stadión,divadlo a na jedné hlavní ulici zázrak. Několikapodlažní supermoderní obchoďák.To sand není možné?martine štípni mě.Au.Uvnitř nalézáme v horních patrech restaurace.KFC -menu 59.000dg,vedle dělají kebab 12.000dg, výbornej,párky,jedem kus 8000dg,také dobrota. Dále supermarket - TESCO.Tak tady neumřeme hlady!To byl uspěšnej den.Mňam.

9.1.2011. Ráno jdmeme najít půjčovnu motorek.Už víme jak se píše vietnamsky půjčovna motorek.U jednoho hotelu nám nabízejí půjčení motorek. Musíme čekat na majitele půjčovny.Přivezou staré plechovky.To si nechte. Majitel nás odveze k jinému hotelu.Dostáváme - Yamahy 2dny/30US/2 osoby.odjíždíme hned z města.jedeme najít oblast My Son,komplex památek Chamské říše asi 80km od města Da Nang.Je stále zataženo.Jedem při pobřeží,míjíme Non Nuoc (Mramorové hory).Litr benzínu (92oktanů) stojí ve Vietnamu 16.400dg = 16kč. Čamské město My Son[čti Mý Šón],je zapsané na seznam památek UNESCO. Zbytky kultovního místa leží v rozlehlé proláklině uprostřed džunglí porostlých kopců, mezi nimiž se do nejvyšší výšky tyčí hora zvaná Kočičí zub. Donedávna bylo celé okolí zarostlé bujnou vegetací, která po odstranění vydala na odiv zbytky několika starých čamských staveb, ze kterých je naprosto zřetelně dodnes cítit atmosféra jejich pomalu prchajícího majestátu. Jednotlivé okrsky archeologové rozdělili do několika skupin, označených písmeny.Vstupné 60.000dongů.Prohlídku začínáme v okrsku C. Komplex stavem této skupiny byl od zbytku areálu oddělen zdí a uprostřed se dobře zachovala krásná, centrálně umístěná svatyně (kalan), z které pochází socha Šivy - dnes v muzeu v Da Nangu. Ostatní sochy bohů zde byly naštěstí zanechány a stojí v rozestupu podél stěn a zachovala se i bohatě zdobená římsa nad hlavním vstupem. Asi nejvýznamnější z dochovaných okrsků je sousední B, které archeologové považují za duchovní středisko celého My Son. Z centrálně umístěné svatyně (kalanu), zasvěcené božskému panovníkovi Bhadresvarovi, se dodnes bohužel zachovaly pouze obvodové zdi a zajímavý lingam (foto vlevo) uprostřed. Tuto svatyni nechal vystavět v 11. století král Harivarman IV.

Sousední areál označený D zahrnuje dva dlouhé meditační chrámy s okny (mandapy), ve kterých jsou vystaveny některé drobné architektonické detaily nalezené v My Son. Mezi oběma mandapamy je tzv. nádvoří stél, kde se povaluje mnoho desek popsaných sanskrtem. Na druhé straně malé bystřiny, přes kterou vede dřevěný můstek, se nacházejí pouze skromné zbytky kdysi krásného kalanu skupiny A, zničeného bohužel americkým bombardováním za vietnamské války. Ještě jsme si prohlédli malé zbytky kalanů skupin v okrscích G a H. Rozhodně ale stojí za to My Son navštívit, aby si návštěvník Vietnamu mohl udělat alespoň letmou představu o kultuře Čamského království, které na 14 století dominovalo celému střednímu Vietnamu. Dále pokračujeme po hlavní silnici spojující města Hanoj - Saigon.Po 15km odbočíme do města Hoi An.památka UNESCO. Hrozně mile na nás zapůsobily malé obchodnické domy a velice příjemná promenáda podél řeky s přístavem. Jediná škoda je, že ulice zde mají skutečně v dezolátním stavu, což je velká škoda. Ani domy nevynikají žádnou mimořádnou údržbou, až na pár pro turisty otevřených muzeí. Zaparkujeme u známémého Cau Nhat Ban (Japonský most), což je asi nejznámější památka města. Most byl přes bahnitý přítok řeky Thu Bon postaven již někdy v polovině 16. století. Podle místní tradice byl most postaven poté, co Japonsko postihlo několik zničujících zemětřesení, a tamější věštci to vyložili tak, že za zemětřesení může obr, jehož srdce je právě v Hoj An. Uprostřed mostu je pak nad vodou zavěšen malý chrám zasvěcený taoistickému bohu Tran Vo Bad Deovi (Císaři Severu), ochránci námořníků. Za 75 000 dongů (75 Kč) si koupíte vstupenku do 6 památek, které může během tří dnů dle vlastního výběru navštívit. Obchodnický dům Tan Ky na ulici Nguyen Thai Hoc čp. 101, který je nádhernou ukázkou skvěle zachovaného dvouposchoďového víceúčelového obchodnického domu z konce 18. století. Dům Quan Thang na ulici Tran Phu čp. 77. Jednopatrová stavba s obchodními prostorami v přízemí, kterou si nechal na počátku 18. století postavit movitý čínský kapitán, později sloužil jako lékárna. Hned naproti přes ulici je muzeum obchodu s keramikou, které sídlí v domě čp. 80, který je sám o sobě také tradiční ukázkou dřevěných rezidenčních staveb města. Nedaleko na stejné ulici se nedal přehlédnout Čínský obecní dům Phuoc Kien, čp. 46. Jedná se o patřičně okázalou a impozantní stavbu s nápadnou bránou završenou trojitou klenbou od poslední přestavby v roce 1970. Obecní dům Hai Nam naproti tržišti. Ten založila skupina čínských usedlíků z oblasti Hai Nam a vyniká především díky silně zlacenému oltáři. Krejčovské dílny YALI na ulici Nguyen Thai Hoc, kde si lze objednat ušití obleku na míru a to do druhého dne. Ovšem - vezte se odsud s oblekem v batohu. Přes ulici je dům rodiny Đinh Ngoc čp. 58. Rodina se zabývá v Hoj An výrobou vodních loutek již více než 150 let poté, co si tuto tradici přinesli jejich předkové ze severního Vietnamu. Martin si kupuje jeden z místních velmi oblíbených lampionů.Na nábřeží vidíme atrapy starých lodí.hend k nám připlouvá člun.nechcete se projet? Děkujeme nechceme.za městem 5km jsou palmové háje s plážemi. Vracíme se do města Da Nang večer.

10.1.2011. Ráno v 9 hodin vyjíždíme z města.Jedeme podél bílých pláží na pobřeží.Zastavíme se a pozorujeme rozbouřené moře.Pláž je dlouhá asi 5km.Při pobřeží jedeme po silnici s šeti pruhy po stranách osázeny palmy a široké dlážděné chodníky. Místy se rozpadají.Je vidět,že pláž má slávu už dávno za sebou.Začíná slabě pršet.Na konci pláže se silnice mění v úzkou malou silničku. Dnešní cíl našeho výletu na motorkách je slavné město Hue. Stoupáme do velikého kopce do průsmyku.Viditelnost nula.Hue je vzdáleno 108km.Jedeme dvě hodiny.Poslední hodina jízdy bala utrpením. Začalo silně pršet a déšť bodá do očí.Bohužel místní přilby nemají štít proti dešti.nemáme ani brýle.Musel jsem se neustále dívat pod sebe a jen na zlomek vteřiny jsem se podíval před sebe na Martina. Martin si jízdu užívá.Déšť mu nevadí.Je to drsńák,já bábovka.do měst přijíždíme celý promočení.Objevíme banku pro výběr peněz,sedneme si v restauraci čekáme až trochu pookřejeme. potom odpoledne jdeme do pevnosti.

HUÉ je na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Hué leží ve středním Vietnamu a je hlavním městem provincie Hue. Ve městě, které leží na Voňavé řece, dnes žije přes 300 000 obyvatel a od počátku 19. století až do konce druhé světové války bylo sídelním městem poslední vietnamské královské dynastie Nguyen. za prvním obranným valem necháváme na parkovišti motorky 3000dg. Prohlídka památky (vstupné 55 000 dongů). Hradbami jsme prošli bránou Ngan v sousedství Cot Co (Vlajkové věže), zvané též Ky Dai (Císařův rytíř). Hned za bránou jsme si v přístřešku prohlédli devět posvátných děl ulitých na počátku 19. století a čekáme zda přestane pršet? Za promenádním náměstím se již rýsovaly mohutné hradby s bránou Ngo Mon (Měsíční bránou). Měsíční bránu nechal v roce 1833 postavit císař Minh Mang. . Na vrcholu brány pak stojí nádherný pavilon Strážní věž pěti fénixů. Za bránou Ngo Mon jsou dvě symetrická lotosová jezírka se sochami kilinů, mýtických zvířat, která se podle legendy živila ranní rosou a byla strážci klidu a míru. Hned za nimi se otevírá Nádvoří velkých pozdravů, kde se shromažďovali císařovi mandaríni, a kterému dominuje nejkrásnější stavba nejen v Císařském městě, ale v celém Hué, palác Thai Hoa (Palác nejvyššího souladu). V tomto překrásně vyzdobeném paláci z roku 1805 jsme si prohlédli císařský trůn uprostřed sálu, ve kterém se konaly korunovace panovníků, oslavy jejich narozenin a kde byly přijímáni zahraniční vyslanci. Za palácem Thai Hoa se rozkládá uzavřená část celého Císařského města - Zakázané purpurové město, vyhrazené pro obytné paláce, pokoje císařových lékařů a obydlí panovníkových konkubín. Pravý a Levý dům po stranách nádvoří, kde se připravovali mandaríni na přijetí u císaře. Při cestě zpět do města Da nang,zastavíme na pláži a hurá,utíkají dva bílé zadky do jihočínského moře.Dvoumetrové vlny si s námi pohrávají a vyhazují nás na břeh. Už je tma,chceme ještě navštívit obchoďák abychom si nakoupili nějaké zásoby na zítřejší den.Odjezd do Saigonu.

11.1.2011. Ráno zaplatíme hotel 4 noci/2 osoby = 800.000dg.Venku mávneme na taxi.Taxíků jezdí mnoho,ale řidiči neumí anglicky.Tak to je problém. Potřebujeme odvézt na bus nádraží a oni netuší kam chceme?ještěže na ulici jsou lidé,jeden muž umí anglicky.Domluvíme cenu 60.000dg a jedeme. To je překvapení,zastavujeme u vlakového nádraží!!!Ukazujeme na projíždějící autobusy.Tam chceme -Bus terminál,chápeš????.Pokračujeme. Na bus nádraží koupíme lístek za 200.000dg a ujišťujeme se,že je lehátkový.V pokladně tvrdí ano. Jdeme k autobusu a vidíme obyčený bus.Kde má lehátka???Jdeme zět a dohadujeme se.Dejte nám zpět peníze.Jen tři metry vedle je jiná společnost a má lehátkové autobusy. Cena je vyšší 350.000dg,ale to pohodlí. Navíc je v ceně večeře a snídaně.Odjíždíme ve 14 hodin.Čeká nás 950km asi 20 hodin cesty.V autobusu si najdeme místa dole.Řidič ukazuje nahoru a vybírí sám místa.Díky nechceme. Hádáme se.Odchází aby přivedl pokladní.ta ukazuje místa nahoře.Neee!!!Chtěli jsme místa dole,sdělili nám,že to není problém.jsme dole a nikdo s náma nehne.přeci jen jsou vietnamčíci menšího vzrůstu. Chvíli postávají a potom rezignují.Naše malé vítězství.To že jsou vietnamci vykukové a nechajíé si za vše zaplatit známe i u nás doma.Když jsme přišli k autobusu,seděli před stánkem u busu řidiči. Hned se kamarádí a jestli nechceme pivo.Martin souhlasí.Ještě jedno??Když přijde muž ze stánku a chce zaplatit řidiči ukazují na Martina.Zaplať.To se,ale šeredně zpletli. Jet lehátkovým autobusem je také zážitek.Nejen,že jsou malá lehátka a máme nohy do úzké uličky,večer začínají běhat přes nohy švábi. Malý tvorečkové šimrají.Během 10 minut shlédneme americké filmy vždy jen začátek a potom dlouho do noci je v TV vietnamský kabaret a završí to čínský film "jak chudák ke štěstí přišel" v karetních hrách kdy silou myšlenky změnil soupeřovi karty. v noci okolo 23hodiny zastavujeme.je čas večeře.V celém autobuse se chodí bez bot.Při vystupování z busu dostáváme pantofle. Veliká restaurace je pod přístřeškem,dlážděná podlaha.Chodí se bez bot.Vyberou nám stoly určené pro náš autobus.Už nosí na stůl.Rýže,zelenina,ryba,kuře,pálivé omáčky,omeleta,polévka s bramborem, nakonec banány.Potom jedeme dále.

12.1.2011. Naproti mě polehává staroušek a s pravidelnou přesností 30 minut chodí na WC.Občas si hlasitě uleví do igelitového pytlíku. Ráno v 7 hodin zastavuje bus na snídani.Opět jako včera v noci dostáváme pantofle.Obrovská mísa s nudlovou polévkou a zeleninou. Jako každé ráno vietnamská snídaně.zkoušel jsem ukousnout maso v polévce.bez úspěchu.A není to žvýkačka???Spořádáme půlku polévky,více po ráno nemůžeme. Do Saigonu přijíždíme po 20 hodinách jízdy v 9 hodin ráno.Hned na nás pokřikují řidiči motorek.mají stejnokroje,šedivé košile.Odvoz do centra 30.000dg,taxi nabízí 120.000dg.Nechceme.zkrátka jsme už dost dlouho ve Vietnamu,abychom věděli,že někde jede MHD.Po chvilce pátrání máme jet busem č.26 až na konečnou.cena lístku 4000dg.Centrum je vzdálené asi 10km. Autobus MHD je velice starej,ale přesto má uvnitř klima a Tv. V centru Saigonu je mnoho levných hotelů. Máme pokoj 11US/2 osoby,klima s koupelnou a internet zdarma.Po sprše odcházíme.Musíme najít thajskou ambasádu. Půjčíme si skůtry 2dny/180.000dg,opět nikdo nechtěl vidět řidičák.Podle gps navigace nalézáme Thajskou ambasádu.Vízum máme do druhého dne,chtěli vidět zda máme 600US pro vstup do země. To nemáme,ale postačí kopie platební karty. Shlédneme katedráluNotre Dame z červených cihel a objevujeme českou pivnici HOA VIEN na adrese:Mac Dinh Chi 30. Konečně české bramboráčky 62.000dg,hranolky a smažený sýr 91.000dg.Plzeňské pivo stojí 48.000dg. Od vedlejšího stolu nám vietnamští bussinesmani neustále nabízejí plzeňské pivo.Nic se nemá přehánět,jsme tady na skůtrech. Míjíme ne příliš hezkou pagodu Xa-loi.

14.1.2011. Ráno prší.Přesto pojedeme na výlet.Zajedeme prolézt tunelyCu Chi ležící na Ho Chi Minově stezce z americko-vietnamské války. Údajně jsou přes 200km dlouhé.Před tunely je obrovské záchytné parkoviště 3000dg.vstupné do tunelů 80.000dg.v džungly je stezka jak se pohybovat.Místy vidíme veliké bongry sloužící jako ubytovny,ošetřovny,jídelny.Jídelny dodnes fungují a nabízejí oběd pro turisty,tuřín v ceně lístku.To je hnus. Potom si vyzkoušíme zalézt do otvoru pro vojáky.Úzká díra v zemi.Se skupinkou turistů s průvodcem lezeme do větších tunelů,ale lze lézt pouze dopředu.Nelze se otočit jak jsou úzké.Místy je naprostá tma. Máme baterky tak si průvodci na nás nepřijdou. Prodejny suvenýrů z války nás nelákají jako střelba ze samopalů. Na zpáteční cestě můj skůtr přestává jet. V první vesnici kam jej dotlačím kupuji lano 10.000dg.I když je ujišťuji,že jej vrátíme.Martin mě potáhne na laně až do páté vesnice. V každé vesnici byl opravář na motorky a skůtry.Bohužel neuměli opravit skůtr s automatickým řazením.Vyčistil mi karburátor,zaplatil jsem 20korun a pokračujeme do Saigonu. Spěcháme na ambasádu pro víza do Thajska,ale na jedné obrovské křižovatce opět stojim.Objíždí mě tisíce motorek.Z davu motorek se nabídne pomoc.Martin se mi ztratil kdesi vpředu.Můj zachránce tlačí můj sůtr pouze přes napnutou nohu.Kdybych jen trochu přibrzdil zlomím mu ji. Odtlačí mě asi 5 km do servisu.Za pomoc dostane zaplaceno 50kč.Ve Vietnamu není nic zdarma.Skůtr najednou naskočí.Tak už nepotřebuji pomoc a odjedu k veliké budově. To bude orientační bod pro Martina aby mě našel.Posílám SMS.Najdi si mě S.O.S.Ambasádu stihneme 5 minut před zavřením.To bylo o vlásek.Večer si zakoupíme lístek na autobus do kambodžského hlavního města Phnom Penh.V noci se procházím centrem a fotím noční život.V parcích jsou mladé vietnamské pá ry,kupují si vařenou kukuřici od stánkařů na kolech a posedávají na lavičkách.Bohužel mi zde vzali foťák.Zastavil u mě skůtr a vytrhli mi jej přímo z ruky. Také zkušenost.Silný zážitek jsme měli ze Saigonu když jsme se motali ulicemi na motorkách s dalšími desítkami tisíc motorek. Důležité pravidlo bylo neohlížet se za sebe. Vstup do galerie.

15.1.2011. Ráno v 7:45 si nás vyzvedne člověk z autobusu. Odjíždíme v 8:00 na hranice s Kambodžou.V autobusu nám tvrdí,že nebude čas zajistit si vízum sami. Máme zaplatit 25US a nebudeme muset vystoupit z autobusu.Nic platit nebudeme.Ono to nějak půjde.A skutečně.Na hranicích si kupujeme vízum do Kambodže za 20US. Jaké překvapení když musí všichni vystoupit z autobusu a projít odbavením.Takže v autobusu obrali o 5US,každého.Loučíme se s Vietnamem. Pokračování - Kambodža 2011.

Zpět