PÁKISTÁN: Cestování v Pákistánu - 2007

ZÁKLADNÍ INFO:

Oficiální název: Islámská republika Pákistán (mapa). Hlavní město:Islamabad Časové Pásmo: GMT + 3 h Rozloha: 803 000km2 Počet obyvatel: 150 000 000 Hustota zalidnění: 186 lidí na km2 Měna: Pákistánská rupie(PKR). Kurz v červenci 2007: 100 PKR = 34 CZK HDP na osobu (v USD): 2200 Úřední jazyk: Urdština, Angličtina Nejvyšší hora: Čhogori - K2 (8 611 m)

Internet: 1 hodina/40Rp Telefon: V Pákistánu funguje roaming T-mobile. O2(Eurotel) i Vodafone. Velvyslanectví České republiky v Pákistánu (Embassy of the Czech Republic). House No. 49, Street No. 27, Sector F-6/2, Islamabad, P.O.Box No. 1335. Ubytování: Hotely najdete od 100Rp za pokoj a za 300-700Rp už je to docela příjemné bydlení. Stravování: Jednoduché, ale syté jídlo jako kebab, čočka, rýže, jehněčí, kuřecí maso a podobně stojí kolem 20-100Rp na ulici. V lepších restauracích stojí jídla okolo 300Rp.Chleba je několik druhů: naan je pečený v peci, paratha je měkčí a obvykle potřená máslem ghee, chapati jsou placky a nejběžnější jídlo v celé zemi. Výměna peněz: je možná v každé bance.Eura nebo Dolary. Bankomaty: Jsou problém. Jsou v každém městě, ale mezinárodní karty nefungují vždy. Máme vyzkoušenou Habib Bank ve městě Quetta.V Islamabádu City Bank Jinde nám karty neakceptovali.A to jsme to zkoušeli všude kde byla banka.

MIRJAVE - TAFTAN

16.6.2007. Hraniční přechod z Íránu. Po příjezdu ve 13 hodin na hranice taxíkem z města Zahedán, procházíme íránskou stranu bez potíží. Prach z pouště je všude.Není vidět slunce.Teplota 60°C. Projdeme mezi ostnatým drátem do Pákistánu.Viditelnost je na 100m, horký prach je všude.První budova s přístřeškem je celnice. Stejná jako před 7 lety, kdy jsem projížděl Pákistánem do Indie a zpět.Jedinná změna, úředníci mají webové kamery, každého si fotí do počítače.Potom musíme jako cizinci do vedlejší budovy.K nejvyššímu důstojníkovi.Zapíše si nás do veliké knihy. Ale všude jsou k nám příjemní. Vyměníme naši veškerou hotovost 22 USD.

Místní postávají před budovou, v igelitkách mají pákistánské rupie.Dostaneme 1100 rupií. Autobusy odjíždějí přímo z hranic do prvního města QUETTA. Poslední autobus odjíždí v 16 hodin.Cena je 300Rp/osoba.Čekáme na odjezd v malé restauraci.V půl páté večer odjíždíme. Ale ještě ve vesnici na hranicích zastavuje bus u restaurace.Musíme všichni vystoupit.Jedou pro naftu.S Martinem se nehnu ze sedačky.Na střeše máme batohy. Všichni vystupují.My nikam nejdeme.Ale to překvapení?Nejedeme pro naftu.Zajedeme do malé uličky a řidič s pomocníky nakládají na střechu busu plynové láhve dlouhé dva metry.Při nakládání jeden pomocník padá ze střechy na zem.Vidíme jak nás míjí za oknem.Potom ležel v uličce na podlaze a lidi na něj šlapali.Dali jsme mu prášky proti bolesti. Celá podlaha v buse i pod sedadli je pokryta pytli s obilím. Cesta z íránsko-pákistánské hranice do Quetty vede jednou z nejnehostinnějších oblastí na světě. Je to (600km)18hodinová noční zběsilá jízda balúčistánskou pouští.Občas není silnice, jen tyče v písku. Zastávky ve vesnicích ve vás zanechají silný a poněkud temný dojem.Tam poprvé vyzkoušíte místní kuchyň. My jsme pozváni na večeři jedním podnikatelem z jiného busu.

QUETTA

17.6.2007. Přijíždíme do města druhý den ráno v půl osmé.Město leží ve výšce 1600m.Teplota je okolo 40°C. Nový bus terminál je za městem asi 10km od centra. Ve městě již nejezdí cyklorykši.Bereme si motorykšu po dohodnutí ceny 75Rp/osoba. Jedeme s jedním starším Japoncem a paní z Turkmenistánu.Oba jsou také cestovatelé.Oba navštívili dříve Prahu.Paní se vrací domů do Turkmenistáu přes Afgánistán. Japonec pokračuje do Indie.Jedeme na vlakové nádraží.Jdeme do budovy přednosty u nádraží.

Tam se vyřizuje sleva na jízdenky.Každej cizinec dostane slevu 25% a po předložení jakéhokoliv průkazuslevu 50%. Postačí např.tramvajenka.Stejně tomu nerozumí.Jen na ITIC pro učitele sleva neplatí.Dnes je neděle a kanceléř je zavřena. Odcházíme najít hotel a bankomaty.Na třídě Jinnah Road je vše důležité. Z vlak.nádraží pěšky 10 minut. Zkoušíme asi 8 bankomatů a karty nejsou přijaty.Naše hotovost je 250Rp.Najdeme levný hotel 250Rp/noc.Volám domů.Ve městě je Western Union banka.Garantují výběr peněz kdekoliv ve světě do 15 minut od vkladu. Ale mají vysoké procento z částky. Japonec se s Náma rozloučil na nádraží.Odjíždí ještě dnes ve 14 hodin.Nabídl Nám 600Rp, jako pomoc. Řekl, že již nebude potřebovat pákistánské peníze.Večer jdeme do města.Procházíme bazarem a na konci města stojí HABIB BANK.Vojáci hlídkují za pytli s pískem.Zkoušíme bankomat.Huráá!Funguje. Každej si vybereme 20 000Rp.Najednou jsme boháči.Na bazaru si Martin koupí muslimský oblek.Na ulici si Martina nikdo nevšimne. Zastavíme se na večeři.Místní specialita je sajji - opékaná (roasted) kořeněná jehněčí kýta, kořeněná a podávaná s tenkým chlebem.

18.6.2007.QUETTA. Jízdenka na vlak 1 třída/lehátko z Quetty do Rawalpindi stojí při 25% = 950Rp, 50% = 650Rp.Vlak odjíždí v 10:30. Kupé Nám přidělil až u vlaku přednosta sedící za stolkem na peronu.Máme celé kupé pro sebe.Jakmile vlak opustil město, valil se prach každou dírkou z pouště.Za deset minut je všude silná vrstva prachu.Za jízdy není problém postávat ve dveřích vagonu.V kupé je šílené horko. Funguje pouze jeden větrák u stropu.Projíždíme pouští a jeden úsek nám nařídí "Konduktor"(hlavní kápo ve vlaku) abychom byli v kupé a nikomu neotevřeli.Přistoupilo mnoho vojáků.Projíždíme neklidnou částí pouště kde jsou kmenové války. V noci se napojíme na rychlou novou trať z Karáčí do Islamabádu.Podle navigace Martin naměřil rychlost vlaku 105km/hod. Jedinná velká zastávka vlaku (jedna hodina) byla ve městě u Indických hranic LAHORE. Ochutnal jsem na nádraží pákistánskej Hamburger od McDonalds.Zde jsme pozvali vojáky do kupé.

RAWALPINDI - ISLAMABAD

19.6.2007. Přijedeme do města ve 20 hodin(32 hodin ve vlaku).Které je 15km od Islamabádu, kam nejezdí vlaky ani autobusy.Islamabád je hlavni město Pákistánu.Do města se musí dojet motorykšou nebo taxíkem.I mezinárodní letiště je v tomto druhém městě. Hledáme volné hotely.Vše je plné, nebo jsme se dozvěděli, že cizinci smí být pouze v luxusních hotelech.

Nevěříme jim.Neopustíme taxík dokud nás nedoveze do levného hotelu.Nechceme úplně nejlevnější hotel.Postačí střední třída což je do 400Rp{asi 150 kč)za pokoj s klima, větrákem, WC, sprchou, TV, tel. Našli jsme internet, ale byl tak pomalej, že jsme jen zjistili jak se dostat dále do hor.

RAWALPINDI

20.6.2007. Druhý den jsme začali hledat terminál pro autobusydo Himalájí.Musíme do města Gilgit.Taxík nás tam odvezl, když konečně pochopil kam chceme jet.Zjistili jsme si odjezdy a vrátili se na hotel.Je veliké horko.Ve městě jsme se ani nezdrželi, nemá žádné památky.Večer procházíme uličky a bazary. Centrem města je Saddar Bazaar plný obchodů a obchůdků. Ale více času jsme na hotelu.Konečně nás dohonil průjem. Ještě dlouho budeme vzpomínat na tu specialitu "Jehněčí kýtu z Quetty". Celej den na slunci s mouchama a potom ji opečou.

KKH (Karakoram Highway)

21.6.2007. Jízdu autobusem do Gilgitu rozhodně stojí za to zkusit na vlastni kůži. Zaplatili jsme 950 Rp za jízdu VIP minibusem s klimatizací.Cesta má trvat asi 12 hodin.Jeli jsme 15 hodin. Prvních 150km je v pořádku, jen se člověk nesmi dívat jak se předjíždí. To, že se jezdí i v noci bez světel znám z Indie.Že jsou tam lidi na silnici se vším co se dá odvézt nebo naložit, s dobytkem mě také nepřekvapí.Ale ten styl jízdy ano.Do poslední chvíle si nikdo v autobusu není jistej jestli se tam vejdeme, když řidič předjíždí v zatáčce a proti jede další auto.Vjíždíme do hor po slavné silnici KKH (Karakoram Highway) netuším proč má ten název.Je to normální rozbitá silnice pro dvěauta.Místy pouze pro jedno.Silnice je občas vytesána do skály na úbočí kopců vysokých až 3tis metrů.Pod náma je hloubka okolo 500m.Silnice nemá žádnou krajnici místy kus okraje není.

Kameny na silnici jsou normální.Každou chvíli je vidět buldozer.Jeden byl splácnutej od balvanu na placku.Nejvíce padají kameny a dochází k sesuvům celých stěn když prší. Jedeme občas až 100Km/hod.Brzda, plyn.Myslím, že řidič taky někdy netuší zda se tam vejdeme. Nejlépe jsou vidět v noci náklaďáky.Jsou jako vánoční stromečky.Čím více světélek a odrazek tím lépe.Samozřejmně jsou celé pomalované a nazdobené větrníky, atd.Ty jedou max.45Km/Hod.

GILGIT

22.6.2007. Přijíždíme ve dvě hodiny ráno.Před městem jsou Check posty{stanoviště vojenských hlídek} kam se musíme jit zapsat.V autobuse jel s námaAngličan,starší pan.Cestuje sám a chce jet přes Čínu do Ruska a dále do Evropy. Na autobusáku v Gilgitu jsou i v noci taxi-dodávky.Dohodneme cenu pro tři.Společně najdeme lepši hotel.Jedeme do centra.Všechny hotely jsou zavřené. Náš taxikář přelézá ploty, ale na recepcích nikdo není.Nakonec po noční jízdě městem nalézáme levný HOTEL.Opět přelézá plot, ale tentokráte se dovolal majitele.Už jsme unaveni a tak jej bereme.Ráno hned vypadneme.Na pokoji stříká voda z tureckého záchodu nahoru všude okolo je špína.Nejlepší jsou ovšem postele.Ty povlečeni jsou zde asi od doby kdy hotel postavili.Neskutečné špinavé, umaštěné.Spíme na karimatkách.Vyměnili nám pouze potah na polštáře. Ještě, že stál pár rupií.Asi 20kč.

Ráno bereme taxi a chceme střední hotel.Našli jsme přímo v centru Park Hotel.Pokoj za 400Rp, s klima, TV, Tel, větrákem, sprchou, WC, křesla, skříně.K hotelu patři vedlejší restaurace. Před hotelem jsou cestovky které nabízejí výlety do hor.Odtud je možné jet do hor Hindúkuše, Himálaje, Karakoramu nebo pokračovat dále po KKH do Číny.Navštívíme první vedle hotelu.Chceme trek do základního tábora osmitisícovky Nanga Parbat.Přes slavné údolí Fairy Meadows.Začne počítat.Jídlo máme, stan taky.Nosiče nechceme.Musíme mít průvodce a ten si neponese jídlo a stan.Musí mít své nosiče.To je obchodník.Takže za 4 dny s cestou Jeepem na začátek treku je to 4800Rupii.Asi 80 dolaru.Vykoulíme oči.Cože. A co trek okolo celého pohoří?Opět počítá.Jídlo nechcete, stan máte, nosiče nechcete.Tak to bude přes 1200 dolaru.Ok.My si to rozmyslíme jaký trek si vybereme.Diky.Odcházíme do další cestovky hned vedle.Tam je překvapeni.Majitel je horolezec, již pomáhal několika čechům studentům, zná slovenského horolezce Galfyho, kterému pomáhal organizovat výstup na Nanga Parbat.Martin je ukecanej a dokáže se hned spřátelit.Ihned si je získá.Majitel cestovky je sám ředitelem zdejší organizace na obnovu národního parku Nanga Parbat.Vyslechne nás a potom řekne.Žádný problém.Chcete sami.Ok.Napíše nám jak máme jit a kolik hodin denně.Musíme jít z druhé strany než se trek chodí, protože tam je Check post a bez průvodce nás dále nepustí.Je to nařízení vlády.Před 3 lety tam domorodci v horách zabili nějakou turistku.Není to první případ.V horách žijí samostatné kmeny a ty nechtějí turisty.Koupíme si mapu kde jsou jednotlivé treky.

23.6.2007.GILGIT. 7 hodin odjíždíme Jeepem za 80 dolarů na začátektreku.Jedeme po cestě vytesané ve skále pro jedno auto.Je zpevněná kameny.Pod náma opět až 500m hloubka.Jedeme od řeky Indus z 1350m do výšky 2600m.Cesta vede po skále do vesnice TATO.Náš řidič jde s náma až do první vesnice přímo na louce Fairy Meadows.Musíme vystoupat do 3300m.Nabízejí nám pronajmout si koně nebo oslíky na cestu nahoru. Zde se narodil náš řidič.Všichni jsou jedna rodina.Majitel kempu nás uvítá.Dostaneme čaj, oběd.Stan postavíme s výhledem na Nanga Parbat.Jsou zde Chaty 1000Rp, veliké vojenské stany 800Rp,místo pro stan 100Rp. Potkáváme zde Korejce asi 8 lidi, Němce, Angličany a pakistánckou smetánku.Je tady na nás plno.Chceme hned druhý den výše do hor.

BEAL

24.6.2007. Odcházíme s partičkou pakistanců a člověkem z kempu. Musí nám otevřít kemp v další vesnici Beal kam směřujeme. Pákistánci jdou rovnou do základního tábora Nanga Parbat. My zůstáváme v kempu úplně sami.Občas přicházejí domorodci, aby se s námi pozdravili.Odpoledne jdeme do B.C. Po cestě je asi 15 m vysoký balvan.Vylezeme nahoru, odkud je výhled na ledovec a okolní hory s osmitisícovkou uprostřed. Pákistánci se již vracejí zpět.

Jedeme přes ledovec do B.C.Nanga Parbat ve výšce 3962m. Po cestě jsou překrásné rozkvetlé louky plné modrých a fialových květů.V B.C. je malá zděná budova kde dělají čaj.Je zde možné přespat ve stanu.Vrátíme se do našeho kempu.S majitelem sedíme v malé zakouřené kuchyni, dělá nám naše české polévky s plackami a čaj.Máme průjem takže se střídáme o WC.Zde jsme dva dny.Martinovi je zle a dojde max. na záchod a já si spálil záda, že nemohu nést batoh.Ale takové povalování a nic nedělání ve 3,500 m je příjemné.

Khusto Pass (4867m)

26.6.2007.Dojdeme do výšky 4200. Stále nás trápí střevní potíže.První tři dny jsme měli pokaždé jasnou oblohu a slunce pálilo. Teď je zataženo.Rychle stavíme stan.Malá přeháňka a potom je večer opět jasno.Jdeme se podívat výš kde je vůbec sedlo. Nikde není žádná cesta, stopy od lidi, nic.Údolím se sune dolů ledovec plný balvanů.Chůze je těžká.Kameny se hýbají a kloužou pod nohama.Našli jsme dvě sedla.Které to asi je?Uvidíme zítra.

27.6.2007.Khusto Pass (4867m).Stoupáme pomalu do sedla, máme štěstí, místy jsme viděli stopy.V sedle je veliká převěj sněhu.Potkáme domorodce z vesnice na druhé straně. Rozhodneme se zde přespat přímo v sedle.Mraky jsou všude.Není vidět více než 50 m.Musíme vyhrabat rovné místo pro stan ve sněhu a ledu.Máme plochý kamen jako lopatu.Jakmile postavíme stan, začne pršet.Večer po 6 hodině je opět jasno.Máme krásný výhled na údolí a okolní hory.Vrchol Nanga Parbat je skoro na dosah.Ale ve skutečnosti je o 3 km výše.

TREK NANGA PARBAT

28.6.2007.cházíme do údolí na druhou stranu.Obloha je šedivá. Sestup je ještě horší nežli druhá strana.Kameny se s námi sunou dolů.Vypadá to jako když lyžujeme.Pády nepočítáme. Konečně po 400 m klesání jsme na náhorní plošině, opět rozkvetlá louka, obklopená ledovcem a 5 tis. vrcholky hor. Stále jdeme dolů až na 3500 m a prší.Tady má být podle mapy vesnice.Je zde pouze statek z doby kamenné.Z něhož vyleze 5 dětí.Zeptáme se kde je místo na kempování.Jejich otec nás zavede kousek vedle. Místo plné kravinců a kamenů.Hustě prší.Ptáme se na další vesnici.Kousek dole po proudu řeky.Půjdeme až tam. Když se blížíme k druhé vesnici, spatří nás první děti.V tom lijáku k nám běží.Pokřikují na nás.Do vesnice nesmíme. Vypadá jako by ji někdo kdysi dávno opustil.Dřevěné chatrče jsou, ale plné lidi.Přicházejí pouze muži.Ženy vůbec nikde nevidíme. Domluva je složitá.

Chceme vědět kde je místo pro stanování a jak se jmenuje vesnice.Podle mapy má být tato vesnice až ve výšce 2600 m.My jsme ve 3300 m.Jak změřil Martin navigací.Tak kde je chyba.Domorodcům není rozumět.Co dělat? Stale hustě prší,navíc nám vše pod nohama klouže.Musíme vesnici obejit přes malá políčka.V doprovodu mužů a pokřikujících dětí. Hlavně je nevyprovokovat.Ukazují místo pod stromem u řeky.To nemysli snad ani jako žert.Řeka stále stoupá.Tady nebudeme. Potom ukazují kudy musíme jít přes most.Proč?Začínáme si nerozumět.Je na čase vypadnout co nejrychleji od vesnice.Stále jdeme po proudu řeky, blátem přes kameny. Neohlížíme se.Za námi jsou děti a pokřikují na nás.Jen vydržet, musejí se brzy otočit zpět do vesnice.Šli asi 1 km. Potom si odpočineme pod velikým stromem.To byl nervák.Mapa nesouhlasí.Jdeme dále a vidíme další vesnici. Před vesnicí je most.Raději ji zkusíme obejit.Nacházíme přímo naproti vesnici převis.Schováme se před deštěm. Rozhodneme se zde přespat.Sleduji vesnici dalekohledem.Nic se tam nehne. Ale to v té předchozí také,než jsme se přiblížili. Stale ji sleduji.Nic.Asi tam skutečně nikdo není.Postavíme stan.Vejde se pod převis skály.Našli jsme zde žiletku. Co se zde děje?Sníme suchou čínskou polévku.Netroufáme si vařit.Musíme, ale najit vodu.Nemáme co pít. V jedné strži je pramen.Všude roste a voní rostlina máta. Sedíme ve stanu a najednou vidíme přicházet k vesnici rodinku s oslíky a nákladem. Rozhodujeme se, že to zabalíme.

29.6.2007. TREK NANGA PARBAT.Stále prší.Přicházíme zpět k místu kde je most ze tří kmenů. Řeka je mohutná, most je kus od břehu, část vzala voda.Proud je silnej, házíme kameny do vody, okamžitě je odnese.Navíc se z břehu odlamují metrákové balvany a řeka je odnáší jako pírko.Most se nám vzdaluje.Dolů po proudu jsou veliké 100 m stěny skal spadající do řeky.Proti proudu to samé.Vidíme domorodce.Přes hlavu má kus kůže na nohou tenisky. Přijde k mostu.Skočí na balvan uprostřed a potom do vody kde je další.Najednou je u nás.Vezme Martinův batoh, sundáme boty a náledujeme jej.Na břehu dostává odměnu.Dáme mu bonbony, žvejky a malou karabinu s baterkou a kompasem. Jdeme po cestě od místních domorodců.Místy cesta není.Jsou zde veliké sesuvy celých skal.Nejhorší byla samotná chůze po kamenech s bahnem a valici se vodou.Došli jsme před další vesnici.Opět nikdo není vidět.Prochazíme okolo.Po několika hodinách je další.Tam už nás spatřil jeden muž.Volá na nás.Pochopime,že most přes řeku není.Odvede nás na misto kde byl most.Misto řeky teče bahno. Musime na druhou stranu.Ukazuje kde je možné přeskočit balvany.Potom přicházíme do třetí vesnice.Stále prší.Procházíme přes políčka.Nikde nikdo.Jen slyšíme děti.Nevíme kudy.Je mlha, cestičky jsou všude od krav.Jdeme nad vesnici a tam nacházíme další převis pod skálou. A opět je tam žiletka.Tady postavíme stan.Je hustá mlha, uvaříme večeři.Konečně teplé jídlo.

30.6.2007. TREK NANGA PARBAT Už vidíme silnici KKH a řeku Indus.Klesáme jeden výškový kilometr dolů z hor několik hodin.Stopujeme.Zastavuje Jeep, vystoupi voják.Kam chceme. Do Gilgitu.Naskočíme na korbu.Jeep uhání 120km/hod. V Gilgitu máme stejný hotel.Chceme si odpočinout několik dnů. Chodíme městem uličkama, na internet a jídlo do restaurace u hotelu. Snídaně je vždy stejná: omeleta z vajíček s tousty, corny s mlékem, čaj, kafe.Oběd je většinou předkrm 4 kusy toustů se sýrem a hlavní chod smažená rýže s kuřecím masem,zeleninou.Na ulici není moc dobrá zelenina a ovoce.Vše je vysušené.Gilgit leží ve vyprahlém údolí u řeky.Nic se zde nedá pěstovat.

GILGIT - Trek NATLAN LAKE

1. - 3.7.2007.Vybrali jsme si další trek na několik dnů. Na trek se dostaneme pouze Jeepem. Na cestě do prvni vesnice na začátek treku, spadl most po povodnich a v daší také.Tak půjdeme potom pěšky.Nakoupime jidlo na 5 dnů. Druhý den čekáme na jeep.Začne se zaplňovat, lidi tam davají pytle s obilím na střechu i na podlahu.Najednou je plnej. Už tam není místo pro dva turisty.Ptáme se místního kterej vše organizuje.Pojede jiný asi za dvě hodiny.Prvni odjíždí již po 12 hodině.Lidi sedí i na střeše. Přijde řidic od druhého jeepu.Ale najednou je potíž.On je soukromej.Ten prvni jeep stal 60Rp na osobu. Tento chce 2000Rp.Blázen.Hadáme se.Neuspěšně.Rozhodneme se vrátit do Islamabádu. V horách vyhrálo špatné počasí. Vracíme se do hotelu.Kupujeme si letenku do Islamabádu.Cena je 3900Rp = 1300kč. Na ulici si nechávám přišít přesku na batohu.

GILGIT - ISLAMABAD

4.7.2007. Jedeme taxikem kilometr na letiště. Nelitujeme, že jsme zaplatili oproti autobusu 4krát více.Máme hezké slunečné počasí.Z letadla vidíme pohoří Nanga Parbat.Let trvá 30minut do Islamabádu.Na letišti nejdou bankomaty.Bereme si taxi do města.Už nechceme do chaotickeho Rawalpindi.Chceme vidět také Islamabad, moderní město.Taxikem jedeme asi 20km.Chceme nejprve funkcni bankomat.Odvezl nás do Blue Area, plné bank.Bohužel nám sdělí, že musíme pouze do CITIBANK.Islamabad je rozdělen na sektory.Např F8/2.Označení F8 je celý sektor,každý je stejně veliký asi 1 krát 1,5 km.Dělí se na čtyři části 1 až 4.Číslování je ve směru hodinových ručiček. Mezi sektory jezdí žluté a černé taxíky.Náš taxík nás odveze k Citibance.Slava.Bankomat v klimatizované místnosti hlída voják.Musí nás zkontrolovat,než můžeme Uvnitř jsou hned dva bankomaty.Funguji oba.Potom jezdíme s taxíkem po hotelech.Chceme střední třídu s klimatizací.V Islamabádu jsou mnohem dražší hotely.Ukazuje nám hotely nejvyšší třídy od 4000 dolarů za noc. Nakonec končíme v malém hotelu, vypadajícím jako rodinná vila.Pokoj je s klimatizací na dálkové ovládání, sprchou, evropským záchodem, satelitní televizí.Jednu malou chybu má.Je tam pouze manželská postel.Cena hotelu za noc na osobu je 600Rp oproti městu vedle Rawalpindi kde stála noc 175Rp. Ale hotel je v klidné uličce.Nejvýznamnější částí je BLUE AREA.Nalezá se mezi dvěma sektory.Tam jsou luxusní restaurace, banky, obchody s everopskou módou.V Islamabádu nejsou žebráci, všude na křižovatkách stojí vojáci nebo policie.Jsme tady navíc v době studentských demonstrací. Ty jsou potlačovány vojenskou silou.Zabili zde dva křesťany a od té doby jsou demonstrace.Některé sektory jsou zcela uzavřeny.Ulice jsou široké, čisté.Uprostřed vede vždy tříproudová silnice pro každý směr.Zkusili jsme pakistákou pizzu, ale to nemělo nic společného s pizzou.Také je zde americka restaurace SubWay. Zkoušel jsem polévku na hotelu.Bohužel jen samej škrob.Hnus.Tady se na ulicich nevaří.

5.7.2007. ISLAMABAD Jdu sám objevovat ulice Islamabádu.Martinovi není dobře.Jdu několik km pěšky k největšípákistánské mešitě. Mešita Shaha Faisala pojme 10 000 věřících a dalších 65 000 lidí se vejde na nádvoří a verandy. Postavena byla ve zcela moderním slohu v letech 1976-1986 za peníze krále Saúdské Arábie Faisala. Minarety dosahují 88m!Mešita je betonový komplex se 4 minarety.Dovnitř se může pouze po kobercích.Uvnitř neni vůbec nic,jen koberce pro modlení.Cesta k mešitě vede parkem s krásně upraveným travníkem před každou vilou.U některých jsou boudy s vojákem, ulice jsou se závorou a vojenským krytem.

PESHAWAR

6.7.2007. Je město u hranic s Afgánistánem.Tam jedem vlakem.Musíme jet tvz.dobytčákem.Vagóny kam se prodávají listky i když se tam více lidí nevejde.Na nástupišti se dáme dohromady s policii.Jedou domu do Peshawaru.Ukazujeme jaké máme lístky.Berou nás do první třídy s klimatizací.Vylezu si nahoru na lehátko.Je taková zima až mám zmrzlé nohy a ruce.Do města přijedeme večer.Vezmeme si motorykšu a chceme do hotelu.První noc máme v plném hotelu bez klimatizace. Okolo 22 hodiny jdeme na večeři.Restauraci na ulici hlídá voják.Jsme na terase, fouka větrák, místní spravují klimatizaci.Martim jí pouze zeleninu s plackama, já si dávám osmaženou rýži s kuřetem a zeleninou.Kuřata vidíme vist venku vedle hotelu.Svítí na ně slunce, takže jsou již trochu osmažená.

7.7.2007.PESHAWAR. Rano se uvolní jeden pokoj s klimatizací. Pokoj bez klima stoji 400Rp/2os, tenhle 980Rp/2os.Odpoledne jdeme do úzkých uliček v kterých každý zabloudí.Jsou zde bazary jeden vedle druhého.Potkáváme naše policajty z vlaku.Jsou v civilu.Provádí nás chaosem uliček.Míjíme uličku plnou zlatníků a vcházíme do mešity. Mešita Mahabat Khana z roku 1630, největší ve Starém městě. Potom jdeme k veliké pevnosti.Bohužel tam jsou dnes vojáci.Zavřena pro veřejnost.Procházíme se uličkami a na bazarech nakupujeme dárky.Zastavím se na net.Večer jedeme motorykšou do nové moderní části města.Tam je zábavný park s ruským kolem. Je otevřen pouze pro ženy.Smůla.Vojáci nás nepustí.Vracíme se na hotel.

ISLAMABAD

8.7.2007. Vracíme se vlakem z Peshawaru.Lístek stojí 95Rp pro místní.Ptali jsme se na cenu v 1 třídě s AC = 600Rp.To už je rozdíl. Náš lístek platí do vagónu s AC v druhé třídě.Jedeme taxíkem do stejného hotelu.Nechali jsme si tam veliké batohy. V hotelu si necháváme vyprat oblečení do letadla.Ať nejsme moc cítit.Je poledne a oni slibují večer vše vyprané a suché.Jedeme do Blue Area na oběd do luxusní restaurace.Utrácíme poslední rupie.

9.7.2007.ISLAMABAD. Ráno vstáváme ve 4:45 ráno.Máme objednaný taxík na letiště.Mezinárodní terminál v Islamabádu je děsnej. Malá hala plná lidí čekajících an odbavení.Nejprve vystojíme frontu na zvážení batohu.Druhou dlohou frontu na odbavení batohů.Třetí frontu pro vstupní kontrolu.V čekací hale je pouze několik židlí a pouze čtyři obchody.Nefunguje klimatizace.Je půl deváté ráno a začíná být v hale vedro. Odlétáme přesně.Po dvou hodinách letu přistáváme v Dubaji.Musíme čekat pět hodin na další let do Evropy. Do Mnichova přilétáme večer v devět hodin.Do Čech přijíždíme autem o půlnoci. ... vstup do galerie ...

Zpět