NEPÁL - Himaláje - 2001

Základní info

Oficialní název: Nepálské Království (mapa). Rozloha: 140797. Počet obyvatel: 21127466. Hlaní Město: Kathmandu. Politický systém: konstituční monarchie. Měna: 1 nepálská rupie = 100 pajsů (1 dolar = 73 rupií). Řeč: nepálština. Náboženství: Buddhismus. Časový posun: +3,5 hod. v době letního času. +4,5 hod. v době zimního času.

Do Nepálského království jsem přijel z Indie přes hraniční přechod SONULI.Vízum se muže koupit až na hranicích.Stojí 30 dolarů na dva měsíce. Pozor: Vízum je možné zaplatit pouze v dolarech.Nechtějí indické ani nepálské rupie. Na hranice jsem přijel odpoledne.Autobusy do Kathmandu nebo Pokhary odjíždějí každý den dopoledne.Musel jsem zde přespat v levném hotelu.Je jich tady mnoho. V hotelu je možné vyměnit si informace s jinymi cestovateli, kteří se už vracejí z Nepálu do Indie, nebo můžete pokračovat s jinymi dále.Na hotelu je možné si zaplatit lístek na autobus s rezervací místa,bez příplatku!!!Cena je 200 NRupií.

Hotely zde stojí okolo 120 Nepálských Rupií = 1,5 dolaru.Je pravda, že v noci mě kousaly létající brouci, ale jde jen o jednu noc.Ráno okolo 8 hodiny vyjíždíme busem směr POKHARA.Město leží pod pohořím Annapurna ve výšce 820 m.Je tady největší převýšení na světě.Z města vidíte vrchol Annapurny I(8091m). Cesta trvá okolo 8 hodin, když nepíche bus kolo, což je dosti často.V Nepálu je možné sedět na střeše autobusu, jen musíte být opatrní ve městech kde jsou dráty vysokého napětí tak nízko,že se musí člověk sklonit.Cestoval jsem s jedním japoncem, izraelcem a francouzem.Do města přijíždíme večer.Našli jsme si hotel 100 Rupií/noc. Hned ráno jsem šel najít turistické informace ohledně trekového povolení do národního parku Annapurna Conservation Area.V Pokhaře je mnoho cestovních kanceláří které nabízejí vyřízení povolení atvrdí každému, že jinak nežli od nich není možné povolení získat.Není to pravda.Pokhara je malé městečko s obchody a hotely u velikého jezera,kde je na ostrůvku chrám.Tady je možné zařídit si Raftování po divokých řekách, letání na padáku, vyhlídkové lety, povolení do Chitawan National Park(vstup 20 dolarů) a hlavně povolení na trek k Annapurně (8091 m) a okolí.Státní úřad zde má kancelář v ulici u jezera, kde povolení stojí 28 dolarů (tři fotky) a platí po dobu platnosti víza.Trekové povolení platí pouze do výšky 6000 metrů.Jestli-že chcete na nějakou horu vystoupit výše musí mít zvláštní povolení. Více info zde:Treková povolení. Půjčil jsem si horské kolo za 12 Rupií na den, projel si město, koupil dobrou mapu na trek za 300 Rupií,zjistil na bus nádraží v kolik hodin mi jede bus na začátek trekové cesty.Bus jel ještě tentýž den odpoledne, okamžitě jsem se rozhodl, že ruším další noc v hotelu, zbalím se a rychle na bus.Rozhodl jsem se nejprve pro trek do Base campu Annapurna South. Vystoupil jsem z busu u mostu pred vískou jménemPHEDI (1130 m).

Co sebou do Himalájí:Byl jsem v Himalájích v měsících Duben-Květen.Není třeba stan když nocleh v hotýlcích je levný většinou okolo 20-50 Rupií.Je možné spaní venku.Obuv jsem měl tenisky a sandále.Důležité jsou návleky na boty proti sněhu, krém na opalování, viděl jsem českou výpravu a byly spáleni tak, že se jim loupala kůže.Jestliže se budete stravovat po cestě není třeba brát vařič.Vesnice jsou obvykle po dvo hodinách chůze.Jidlo stojí do 100 Rupií, Dal Bath dole 20 Rupií, s přibývající výškou do 80 Rupií. Ve vesnicích jsou obchody pro turisty kde koupíte naprosto vše, od toaletního papíru,po pláštěnku,pivo,balená voda,toustový chléb,tyčinky Mars a německé zákusky.Pro skromější cestovatele jsou obchůdky pro míastní kde je možné koupit cukr(neomezený zdroj okamžité energie), potíž je s domluvou, většinou prodavči neumí anglicky. Já měl vařič na tuhý líh, abych mohl nahoře vařit čaj, 15 instantních polévek, 10 čínských polévek, ty se dají koupit všude na cestě za 20 Rupií, voda je nezávadná, všude jsou horské prameny.Oblečení:plášť nebo bundu proti dešti a kalhoty.Spacák, v noci neklesne teplota v tomto období pod mínus 10 stupňů.Používal jsem hodně teleskopické hůlky.

Trek: Annapurna Base Camp & Around Annapurna Od autobusu jsem začal prudce stoupat do kopce po schodech.Došel jsem k vesnici Bheri Kharka (2100 m), za tmy jsem si vybalil spacák a přímo na cestě jsem si uvařil večeři(polévku a nudle),potom jsem šel spát.Po cestě jsou tvz. Check Post kontrolní stanoviště vojáků, kteří chtějí vidět trekové povolení a musíte se zapsat do knihy.Zde je možné vidět v knize pro cizince kdo je před Vámi.Tyto kontroly svá stanoviště mění.Na celém treku jsem byl kontrolován desetkrát.Na černo se nevyplatí jít do hor.V Indii mě na české ambasádě řekli, že v Nepálu chytli jednoho Čecha, zaplatil pokutu 700 dolarů a je stále ve vězení. Zjistli jsem, že je zbytečné spát venku.Tím se neušetří, když nocleh stojí okolo 20 Rupií.

Je vtom,ale háček!!!V jídelním lístku je na konci napsáno malými písmeny,že jestliže si nedám nic k jídlu platím penále 300Rupií. Stačí si dát jen čaj a nic už neplatím.V některých hotýlcích se Vás snaží obrat a proto je důležité vždy vidět účet.Občas tam něco připíší.Ale to se mi stalo pouze jednou. Nejlevnější ubytování je v tvz. Lodge které vlastní Tibetští uprchlíci.V hotelu jsem si dával nejvíce Dal Bath na veliké misce je kopec rýže s pálivou omáčkou, opečeným bramborem a zeleninou.Musí se sníst rychle první porce,protože přinesou další porci a dokud člověk může dostane přidáno.Já jsem zvládl většinou tři porce a potom se jen odvalil na pokoj a usnul. Oběd jsem si většinou vařil s nosiči u cesty.Nabídl jsem jim nudle nebo českou instantní polévku a oni mě rýži nebo jídlo nejchudších Dando hnědá kaše z obilí, bez jakékoliv chuti.Mouka se rozdělá s vodou a položí se na rozpálený kámen u ohně. Na treku nejsou vůbec značené cesty.Většina turistů chodí s nosiči a průvodci, ale i když jde člověk sám nemusí se bát,že se ztratí v džungli.Od rána chodí nosiči zásobující hotely, stačí se zeptat, protože je mnoho rozcestí do okolních vesnic mimo trek. Trek do základního táboru Annapurna South a zpět trvá deset dnů, Ti rychlejší to zvládnou i za pět dnů jako já.Při cestě do b.c.Annapurna, míjíte base camp ve výšce 3700 m, hory Machhapuchhre.

Nocleh v baase campu Annapurna stojí 100 Rupií, leží ve výšce 4130 m, jsou tam tři hotýlky.Při cestě zpět je možné odbočit už ve vísce Taglung na pokračování treku okolo celého pohoří Annapurna, dlouhého 300 km.Po dvou dnech je vesnice Tatopani.V této vesnici je bazén s termílním pramenem.Za 10 Rupií na celý den se zde člověk může naložit do horké vody.Voda je tak horká,že nikdo nevydrží déle než pár minut.Poznáte tady jiné cestovatele,můžete si vyměnit informace např. kde je nejlevnější ubytování. Z této vesnice se stopá udolím Kálí Gandákípři řece,mezi dvěmi osmitisícovkami, nalevo Dhaulagiri (8172m) napravo Annapurna I (8091m).

V některých vesnicích mají v restauracích i německý štrůdl. Ve vísce Kalopani je možné opustit hlavní trekovou cestu a podívat se na pomník Amerických a Nepálských horolezců, kteří zahynuli v lavině při výstupu na Dhaulagiri v roce 1969.Potom se před vesnicí Sokung napojíte zpět na hlavní trekovou cestu. Já jsem se zde ztratil.Šel jsem večer když už nikdo nechodí, v dešti, spadl do řeky s batohem, našel jsem rozcestí, ale bohužel nikdo nebyl vidět, aby mi poradil kudy dále.Vybral jsem si špatně.Po několika hodinách chůze jsem došel k vesnici.Uviděl jsem na malém políčku stařenku a dva pomocníky. Nosili v nůši kameny z políčka.Měli dřevěnou motyku.Pomáhal jsem jim a potom jsme šli do vísky.Nikdo neuměl anglicky.Zjistil jsem,že Ti dva pomocníci byli její dcera a syn, ten neuměl ani mluvit.Ukazoval jsem, že bych rád přespal vsuchu.V malém domečku z kamenů baly jedinná místnost ve které byla uprostřed kamna.

Kamna jsou se dvěmi otvory nahoře bez plotýnek takže tam musí být hrnce aby plamen nešlehal ven, nemají dvířka, přikládají dlouhým dřevem a když dohoří ven jen jej přistčí dovintř kamen.Hlavně nemají komín, takže vše kouří do místnisti.Pálili mě oči než jsem si zvykl. Chtěl jsem si umýt ruce,pochopili to.Dcera šla ven nabrat vodu, potom mě zavedli z místnosti vedlejším vchodem bez dveří do místnosti kde odpočíval na slámě yak.Místnost neměla střechu.Přes tuto místnost se chodilo do tvz: ložnice, malá místnost pouze pro tři dřevěné postele na špalíkách. Spal jsem u kamen.Ráno mi ukázali výrobu yačího másla, nebo drevěný tkací stroj na yačí vlnu bez jedinného železného dílu nebo hřebíku.Potom mi ukázali cestu zpět na hlavní trek.Byl to neuvěřitelný zážitek jak žijí lidé v dnešním století.Nic takového není vidět na trekové cestě. U městečka Jomoson kam je možné letět z Pokhary letadlem, je řečiště řeky z Horního a Dolního Mustangu v Tibetu.Zde je možné nalézt v nánosech zkamenělé fosílie amonitů až 130 milionů let staré.Při cestě leží asi metrákový kánem a v něm je veliký zkamenělý amonit. Ten,ale nikdo neodnese.Sám jsem našel v kilovém kamenu amonita a potom jsem jej musel nést v batohu celou část treku.

Navíc nosím kameny ze základních táborů,jako vzpomínku na cesty. Před vesnicemi,někdy i ve vesnicích obcházím rytuální ochranné zdi Mani (Manidong)Dlouhá zeď z navršených kamených destiček s vyrytými motlidbami ,nebo místo destiček jsou modlitební mlýnky (mosazné,dřevěné,plechové).Vždy se obcházejí ve směru hodinových ručiček.Z města Jomoson po dvou dnech přicházím do sedla Thorung La Pass (5416m). Ve vísce Manang jsou vidět ploché střechy na nichž se suší jačí trus na topení.Na cestě jsou také vidět Chörteny kamenné mohyly s motlitebním mlýnkem uvnitř,který pohání voda.Opět se točí ve směru hodinových ručiček.Tento trek je hezčí nežli trek k Everestu, to je jen můj názor.Mění se tady krajina od džungle po jehličnaté lesy , skoro denně jsou vidět vrcholky: Annapurna I. (8091 m), Annapurna II. (7937 m), Annapurna III. (7555 m), Annapurna IV. (7525 m), Annapurna South (7219 m).Trek je dlouhý přibližně 20 dnů.Končí ve vesnici Bhulbhule. Odtud jezdí autobusy do hlavního města Kathmandu.Cesta trvá 10 hodin.Většinou se tento trek začíná obráceně.

Pokračování - INDIE 2001: Okruh Indií.

Zpět