INDOČÍNA: Laos 2011

ZÁKLADNÍ INFO:

Oficiální název: Laoská lidově demokratická republika (mapa). Hlavní město: Vientiane. Časové pásmo: GMT + 6 h. Rozloha: 236 800 km2. Počet obyvatel: 6 070 000. Hustota zalidnění: 25 lidí na km2. Měna: 1 kip (LAK) = 100 atů. HDP na osobu (v USD): 1900. Úřední jazyk: Laoština(příbuzná thajštině asi jako slovenština češtině). Nejvyšší hora: Phu Bia - 2820m . Gramotnost: 57 %. Náboženství: buddhisté (60%), animisté (34%) Národnostní složení: Laové (67%), Hmongové (7%), Thajci (6%)

Doprava: Pro dopravu je pouze autobusová doprava.

27.12.2010. My jsme do Laosu přecházeli z Vietnamu přes hraniční přechod Tay Trang (Vietnam) a Sop Hun (Laos). Naše mapa má u tohoto přechodu poznámku, že přechod není otevřen pro individuální turisty, nicméně z internetu jsem věděl, že tento přechod použít lze a je zde dokonce možné získat laoská víza. A tak jsme to prostě vyzkoušeli. Z vietnamského Dien Bien Phu jede na hranice jeden autobus v pět ráno.

Autobus pokračuje až do laoského Muang Khua. Vízum koupíme na hranicích 35US/osoba.Ale!!!Úředník za stolem chce úplatek.Za nalepení víza do pasu 2000Kp, razítko do pasu a další na formulář dalších 3000Kp,dohromady necelé dva dolary.Hádáme se. Nic platit nebudeme!Je to jen malá částka pro nás,ale chceme vyzkoušet kdo ustoupí první.Místní lidé cestující s námi autobusem už jsou netrpělivý,čekají již hodinu. I když hrozíme nadřízenými a dopisy na ambasády nic je nezlomí.Nakonec platíme.Ale přece jen jsme něco získali.Je to poprvé kdy jsem dostal stvrzenku o zaplacení úplatku, dokonce dvě,na každý úplatek jednu.Autobus ujel asi dva kilometry a už stojíme.První sesun půdy přes silnici.Silnice je dosti nadnesené slovo.Pouze cesta v jílové půdě. Čekáme až cestu zarovná bagr.To ještě zažijeme vícekrát.Není moc příjemné sedět na pravé straně a vidět,nebo spíše nevidět kde je okraj této cesty. Chvílemi se autobus naklání nad strmým srázem,který končí o 100m níže malou říčkou.Když zaprší cesta je neprůjezdná.

Jedeme krokem.Řidič neustále točí volantem,jaks e cesta klikatí a proplétá horami. Všude kolem hory, džungle, sem tam jsme zastavili a nabrali další vesničany s bednami a kanystry, s pytli rýže.V této části Laosu žijí domorodé kmene Akhá,jejichž ženy mají čepce pošité mincemi a nosí tradiční oděv. Prostě pravý Laos bez turistů. Po několika hodinách autobus končil cestu u veliké řeky.Tam jsme přepluli přívozem do vesnice Muong Khua na druhém břehu. Úzká pramice se nakláněla při nastupování lidí a nabírala vodu.Sedí se po jednom za sebou.Podnikavý převozník nechce jet nevytížen a proto nebere deset lidí,8000Kp/osoba. Loďka se drží těsně nad hladinou.Na druhém břehu místní podnikavci nabízeli odvoz dodávkou do města.Kdepak na nás.Na konci vesnice je určitě autobusové nádraží. Jedeme Tuk-tukem za 3US asi 3km.Uff?Bylo tam. Zrovna nám do hodiny odjíždí autobus do města Oudomxay v 15:30,cena lístku 30000kp.Do města Oudomxay přijedeme v 17:30.Zjistíme další spojení.Bus do města Luang Prabang odjíždí v 18:30,lístek 65000Kp. Konečně veliký dvoupatrový autobus,doplněný nápisem "KING OF BUS".Hudba na maximum na TV laoské videoklipy,klimatizace také na nepříjemných 16°C.Ještě si oblékneme bundy a je tepleji.Do Luang Prabangu přijíždíme v noci 00:30. Tuk-tukem jedeme hledat nějaký levný hotel.Na ulici sedí místní kluci a ochotně nás dovedou k hotelu.Buší do dveří dokud se neotevřou.Pokoj za 80.000Kp = 10US/2osoby.

28.12.2010. Objevujeme směnárnu.Lze vybrat hotovost na kartu a strhnou si pouze 3%.Vybírám 200US = 1.600.000Kp.Výborná opečená ryba na ulici 20.000Kp,nudle,kuře,zelenina ve výborné omáčce 13.000Kp.Internet 15 minut/2000Kp. Ulice jsou plné turistů.Bývalé královské město Luang Prabang má mnoho chrámů a paláců.Okolo protéká řeka Mekong. Navštívíme královský palác Haw Kham = Zlatá síň (vstupné 30 000 KIP = 54 Kč), kde je dnes muzeu. Palác byl postaven v roce 1904 na počátku francouzského koloniálního období, jako rezidence krále Sisavang Vonga a jeho rodinu. Místo bylo vybráno tak, aby příchozí mohli stoupat přímo od přístaviště na Mekongu k paláci, kde budou přijati.

Budova je směsí tradiční laoské architektury a francouzských uměleckých stylů, postavená na půdorysu kříže. Wat Mai Suwannaphumaham, vysvěcený v roce 1797 nebo 1821, který sloužil jako rezidence nejvyššího patriarchy, dokud se nepřestěhoval do Pha That Luang ve Vientiane. Přední veranda chrámu je pozoruhodná svými zdobenými sloupy a bohatou zlatou výzdobou stěn s výjevy z Vessantary, předposledního Buddhova zrození. Cestou k řece jsme se zastavili u chrámu Wat Chum Khong a Wat Xieng Muanz roku 1879, který dnes slouží jako umělecká škola pro mnichy.

Podél Mekongu s množstvím různých restaurací a malých rodinných hotýlků jsme došli až na severní výběžek poloostrova, u kterého se do Mekongu vlévá řeka Nam Khan. Právě zde stojí asi neimpozantnější památka města, nádherný chrám Wat Xieng Thong (vstupné 20 000 KIP = 36 Kč). Přikázal ho postavit král Setthathirat v roce 1560 a celý komplex zůstával pod královskou záštitou až do roku 1975. V roce 1828 byla přistavěna knihovna Tripitaka a v roce 1961 bubnová věž. Sím (ordinační síň) představuje přesně to, co je považováno za klasickou chrámovou architekturu Luang Prabangu - typické střechy sklánějící se až nízko k zemi.

Na zadní stěně simu se nachází impozantní mozaika "stromu života", zasazená na červeném pozadí. Uvnitř pak propracované zdobené dřevěné sloupy podpírají strop se zlatými dhammachakka (koly dharmy - buddhistické pravdy) a další zlaté vzory na vnitřních zdech zobrazují činy legendárního krále jménem Chanthaphanit, o němž neexistuje žádný písemný záznam, který by bylo možné ověřit. Po jedné straně símu, směrem k východu, je několik malých síní (haw) a stúp s dobovými Buddhovými sochami. Ve svatyni ležícího Buddhy (tzv. Červené kapli) jsme si prohlédli obzvláště vzácného ležícího Buddhu, který pochází z doby stavby chrámu. Červená mozaika na na této stavbě pochází z konce 50. let 20. století a připomíná 2500 let od Buddhova dosažení nirvány.

Nedaleko východní brány do komplexu stojí přístřešek pro kálovský pohřební kočár, uvnitř kterého se nachází impozantní pohřební kočár vysoký 12 metrů a pohřební urny královské rodiny Výstup na pahorek Phu Si (vstupné 20 000 KIP = 36 Kč), který se svou výškou 100 metrů rozděluje město na dvě části. Dá se sice ze všech stran obejít, ale také přejít po schodech. Jako první jsme ještě dole, přímo naproti královskému paláci, navštívili opuštěný chrám Wat Pa Huaks nádherným průčelím z vyřezávaného dřeva a mozaikou, na níž je znázorněn Buddha řídící Airavatu (trojhlavého slona z hindské mytologie v níž je obvykle znázorňovaný jako dopravní prostředek boha Indry). Uvnitř jsou pak původní nástěnné malby z 19. století, na kterých jsou vyobrazeny historické scény, které se odehrávaly v okolí Mekongu.

Na vrcholu je vysoká stúpu u chrámu That Chomsi, která byla postavena v roce 1804 a obnovená v roce 1914. Je to dominanta města, dobře viditelná téměř z každého místa. Nedaleko je ještě malá jeskynní svatyně Wat Tham Phu Si, ve které leží velká socha tlustého Buddhy A to již byl jen kousek k úpatí pahorku, na ulici Th Phommhatha přímo nad řekou Nam Kham. Nedaleko odsud jsou totiž ještě dva chrámy. Ten první je jedním z nejstarších v Luang Prabangu - a možná, že i nejstarší. Je to Wat Wisunarat (vstupné 20 000 KIP = 36 Kč), zvaný též Wat Visoun. První svatyně vznikla již v roce 1513 za vlády Chao Wisunarata, po požáru, který založili hawští nájezdníci (Černá vlajka) v roce 1887, byl v letech 1896-1898 přestavěn. Uvnitř se nachází pozlacený dřevěný Buddha "volající déšť" a kameny, vymezující ordinační prostor z 15.-16. století, které sem umístil princ Phetsarat po invazi Hawů. Před chrámem, tedy ne na místě pro velkou stúpu obvyklém stojí 34,5 metru vysoká That Pathum (Lotosová stupa). Mezi chrámem Wat Wisunarat a řekou Nam Khan stojí Wat Aham (vstupné 20 000 KIP = 36 Kč), kde míval kdysi svou rezidenci Sangkharat (nejvyšší patriarcha laoského buddhismu).

29.12.2010. Vydáme na výlet za město na skútrech, ke známým poutním jeskyním Pak Ou.Po 20km odbočujeme na prašnou cestu a pokračujeme 10km.Na začátku malé vesnice necháváme skůtry na parkovišti 5000Kp. Na břehu mekongu dohadujeme cenu na druhou stranu kde se nachází jeskyně.40.000kp a počká na nás hodinu,potom odvoz zpět. Jeskyně Pak Ou(v překladu ústa řeky Ou) se nachází asi 30 kilometrů severně od Luang Prabangu, naproti ústí řeky Nam Ou do Mekongu, a tvoří je dolní jeskyně Tham Ting, 60 metrů nad hladinou vody a horní jeskyně Tham Phum ve výšce 150 metrů. Jeskyně byly uctívány jako sídlo duchů a bohů nejméně od 8.století, ale největšího významu nabyly v 16.století, kdy z nich král Setthathirat učinil královskou kapli. Královská rodina se sem jezdívala modlit na Nový rok a jako dar přinesla vždy sošku Buddhy. vrátíme se zpět na druhý břeh.Vidíme obrovskou skálu nad řekou.Mám sebou knižního horolezeckého průvodce.Přesvědčíme místního mladého rybáře (20.000Kp), aby nám ukázal skálu na druhé straně.Zrovna se umýval mýdlem v řece.Vůně mýdla byla cítit ještě než jsme ho spatřili.Musel jsem si vyzkoušet lezení v Laosu. Do Luang Prabangu se vracíme za tmy.

30.12.2010. Na ulici máme k snídani bagetu plněnou sýrem,šunkou,vajíčko,okurka,rajče,cibule,kečup 15.000Kp.byla vynikající.procházíme se ulicemi a zastavíme se na oběd u řeky.Restaurace má hezký výhled na řeku pod náma.Přinesli jsme si opečené ryby a dívka z resuarace nám přinese talíře.Nevadí,že si nic nedáme.Sledujeme život na řece.místní vozí na lodkách vše´,od prasat po veliké bedny. slunce spaluje a proto raději odpočíváme ve stínu.večer se promění hlavní ulice ve městě u královského paláce v rušnou tržnici se suvenýry.Nějaké dárky také nakoupíme.Dnes mám narozeniny a Martin mě mile překvapí.Dostávám dortík.

31.12.2010. Dnes je silvestr.Většina turistů zde bude slavit Nový Rok.My odjíždíme.Tuk-tukem za 15.000kp na bus nádraží. Z Luang Prabangu odjíždíme v 8:30 hodin.Do Phonsavanu je to 240 kilometrů a jízdenka stála 80 000 Kp a cesta trvala přesně 8 hodin. PROVINCIE XIENG KHUANG A PLANINA DŽBÁNŮ.Provincie je jednou z těch severních laoských provincií, které nejvíce poničila válka. V podstatě všechna města a všechny vesnice v oblasti zažily v letech 1964-1973 nepřetržité bombardování, které jeden vesničan popisuje slovy: Bomby padaly, jako když člověk zasévá zrní. Bus nádraží je 4km za městem.Ale už nás čekali nadháněči s vizitkami hotelů.odvoz do hotelu zdarma.Pokoj s Tv,lednicí,klima,sprchou a WC za 80.000Kp/2osoby. Na recepci jsou k prodeji různé druhy granátů a bomb nalezených v okolí.Na chodbě hotelu slouží velké bomby jako květníky pro kytky.

1.1.2010. Půjčíme si motorky.Dnes budeme objevovat místa kde se nalézají záhadné džbány. Thong Hai Hin (Planina džbánů), další z památek na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a jedno z nejzáhadnějších míst v jihovýchodní Asii. Vzniklo již mnoho teorií, k čemu měly džbány sloužit (sarkofágy, fermentace vína, skladování rýže), ale neexistuje žádný důkaz, který by na otázky typu KDO, KDY a PROČ podal odpověď. Není jí ani místní ústní tradice, podle níž jsou džbány staré přes 2000 let, protože nepřítomnost jakýchkoli organických materiálů spojených se džbány, například kostí nebo zbytků potravy, neumožňuje toto datování jakkoliv potvrdit. Jedna místní legenda vypráví, že v 6. stol. vládl této oblasti krutý náčelník Chao Angka. Jeho krutost k poddaným znepokojila místního hrdinu jménem Khun Jeuam natolik, že Angka přemohl a sesadil, a na oslavu svého vítězství nechal vyrobil tyto džbány na fermentaci rýžového vína. Podle této verze byly džbány odlévány z buvolí kůže, písku, vody a cukrové třtiny, a pak vypalovány v blízké jeskyní v peci. Jsou rozptýleny do třech oblastí.V této oblasti si nedovolíme ani odskočit na záchod do okolní džungle.Celá oblast byla silně bombardována a dodnes je zde mnoho nevybuchnuté munice,tvz.UXO.Všude jsou napsána upozornění. Záhadné džbány se nalézají v této oblasti.Chodí se po vyznačených cestách.Místy jsou dodnes krátery hluboké až 3m a široké 10m. Na záhadu tajemných džbánů jsme také nepřišli.I když jsme si u jednoho džbánu ve stínu odpočinuli a příjemně se natáhli do trávy. Celou hodinu jsme usilovně přemýšleli.Nic.Z čeho jsou postaveny netuší dodnes nikdo.Na cestě jsme objevili značku Ruský tank.Nakonec jsme našli v džungli torzo z ruského zničeného tanku,ale místní odnesli co se dalo odšroubovat.Osvěžili jsme se u vodopádu ukrytého v džungli.Martin objevil hřeb v předním kole. V každé vesnici je naštěstí opravář přímo u cesty.Malá dřevěná bouda.Dokáže vše opravit,když ne on soused v druhé vesnici to jistě dokáže za 10kč.

2.1.2010. Odjíždíme do hlavního města Vientiane,autobusem jedeme s místními celý den,lístek 95.000Kp.Přijíždíme v 17:30.Do centra jedeme taxíkem 15.000Kp asi 10km. Hotely stojí okolo 20US,ale nakonec máme sice malej,špinavej pokoj s miliony moskytů za 10US/2osoby.Mám svou moskytiéru a bude to na těsno pod ní spát s Martinem. Příjemné město na břehu řeky Mekong.Na druhém břehu je Thajsko. Město působí spíše jako ospalá vesnice,příjemné na odpočinek. Na první pohled se nám z hlavní třídy města, Th Luang Prabang, s krásnými domy a zlatými exotickými chrámy, zdá Laos velmi upravený, čistý a mnohem zajímavější, než Vietnam. Toto poznání nás naplnilo velkým očekáváním, které nakonec nebylo zklamáno. Při tom procházení okolních uliček jsme zaregistrovali, že Vientiane je vlastně velmi provinčně působící město, v okolí žádné budovy vyšší než 3 patra, minimální provoz aut a opravdu až podivný klid.

3.1.2010. Vientiane je velmi staré město, na řece Mekong bylo založeno kolem roku 1000 n. l. jako jeden z prvních laoských údolních městských států (meuang), neboť okolní naplaveniny byly velmi úrodné. V různých dobách své historie město prosperovalo, získalo suverenitu, ztratilo nezávislost a dostalo se pod nadvládu Vietnamců, Barmánců, Siamců a Khmerů. Ve 14. století se stalo hlavním městem království Lang Xang město Luang Prabang, ale kolem poloviny 16. století se za krále Setthathirata hlavní město přestěhovalo do Vientiane.Koncem 19. století se stal Laos francouzskou kolonií a Vientiane její hlavním městem. Půjčíme si skůtry 60.000Kp/24hodin.jedeme najít Vietnamskou ambasádu.Bohužel má otevřeno až zítra. Navštívíme Pha That Luang (Velká stúpa, Velký relikviář), nejvýznamnější památky v Laosu, která je symbolem jak buddhismu, tak i laoské suverenity (vstup 5 000 KIP = 9 Kč). Podle legendy byla první stúpa vystavěna indickými misionáři již ve 3. stol. př. n. l. a vložena do ni byla Buddhova hrudní kost. Stavba současné stúpy, vysoké 45 metrů, byla na místě kláštera zahájena v roce 1566 a v nadcházejících staletích byla dále rozšiřována a upravována, naposledy byla pozlacena v roce 1995 u příležitosti výročí 20 let Laoské lidově demokratické republiky. Hned vedle jsme si prohlédli sousední jižní chrám Wat That Luang Tai, který také pochází ze 16. století a jedním ze dvou, které se z této doby v okolí Velké stúpy dochovaly (stály zde původně 4, na každé světové straně jeden). Ve druhém dochovaném chrámu na severní straně Wat That Luang Neua sídlí nejvyšší patriarcha laoského buddhismu. Odud pokračujeme na motorkách 2 kilometry blíže do centra, k slavnému vítěznému obloukuPatuxai, připomínající ten v Paříži (vstup 3 000 KIP = 6 Kč). Tato stavba vznikla v roce 1960 údajně z cementu z USA, který byl určený pro stavbu nového letiště. Někdy se mu proto také říká "Vertikální ranvej". Vylezli jsme nahoru, kde je vyhlídková plošina, a rozhlédli jsme se po Vientiane. Město leží v podstatě v rovině, jen v pozadí byl obzor rámován mohutným tokem Mekongu a za ním Thajskem. Po velmi pěkně upravené třídě Lang Xang, které se také říká Champs Elysées východu a která v dáli končí u prezidentského paláce, pokračujeme do centra,museli jsme jet na motorkách v protisměru.Policajt stojí uprostřed a nestačí se divit.Tak mu zamávám a valíme si to dále.Jedinné co udělal,začal pískat na píšťalku. Na nábřeží okamžitě se setměním začaly vyrůstat jak houby po dešti improvizované restaurace - některé s výhledem na řeku a jiné přímo na chodníku, takže tu bylo opravdu živo. Setkání s řekou bylo magické … velké červenožluté slunce se odráželo nad vodní hladinou, v písku seděli milenci, opodál postávali buddhističtí mniši ve svých oranžových novických hábitech a okolo skotačila mládež. Navštívíme Buddhův park(30km za městem).Projíždíme mezi rýžovými políčky na motorkách,vyhledáváme úzké prašné cesty.V jedné malé vesničce jsme pozváni k pohřebnímu obřadu, spálení těla na oltáři,nikomu nevadí,že přihlížejí dva turisté,naopak nabízejí občerstvení.

4.1.2010. Shlédneme chrám Wat Si Saket (vstupné 5000 KIP = 9 Kč), který v roce 1818 vybudoval král Chao Anou v raném bangkokském stylu, ale obklopil ho klášterem se silnými zdmi. Co musí zaujmout každého je to, že ve vnitřních stěnách kláštera jsou malé výklenky, které obsahují více než 2000 stříbrných a keramických sošek Buddhy a dalších 300 sedících i stojících Buddhů různých velikostí a z různých materiálů (dřevo, kámen, stříbro, bronz) je umístěno pod těmito výklenky. Dále jsme si prohlédli (pochopitelně jen zvenčí) prezidentský palác, který je původně zámkem postaveným koncem 19. století v klasicistním stylu pro francouzského guvernéra. Po získání nezávislosti zde pobýval při návštěvě ve Vientiane král Sisavang Vong a také jeho syn Sisavang Vatthana. Dnes se využívá pouze k obřadním účelům. Kolem chrámu Wat Si Saket, pokračujeme k nedalekému královskému chrámu Haw Pha Kaew, který byl postaven v roce 1565 na rozkaz krále Setthathirata pro uložení sochy Smaragdového Buddhy (ukradeného v roce 1779 Siamci a dnes vystaveného v bangkokském chrámu Wat Pha Kaew). Zastavíme se na Vietnamské ambasádě,vyplnéme formuláře a víza budou ještě dnes odpoledne,cena 55US,opět vízum pouze na jedem měsíc.U ambasády potkáváme čechy.Kluk s holkou jedou na kolech z Číny. Chvíli si povídáme a musíme jet objevit autobusové nádraží směr Vietnam a hlavně jeskyně Kong La. Vientiane má tři velká autobusová nádraží nacházející se na okraji města asi 7km od centra. Z každého nádraží se odjíždí do určité části země. Autobusy odjíždějí z Jižního bus nádraží každý den pouze v 5:00,6:00,7:00 a večer 18:30,délka jízdy 7 hodin,ale tomu se nedá věřit. Cena lístku je 65.000Kp.Odjíždí se směr město Lak Sao,ale vystoupit musíme ve vesnici Na Him!!! Pohlednice v laosu stojí 7000Kp a známka 11000Kp.Z každé země posílám 6 pohledů. Svačinka bageta se zeleninou a sýrem 7000Kp,zmrzlina 3000Kp,korneto 7000Kp.Večeře makaróny se zeleninou 20.000Kp,tonic 7000Kp.Chvíli pozorujeme ruch u Mekongu, ale moskyti vítězí a raději jedeme do hotelu ukrýt se pod moskytiéru.

5.1.2010. Odjíždíme tuk-tukem(40.000Kp/2osoby) od hotelu v 6 hodin ráno na jižní bus nádraží.Odjíždíme busem s 7 hodin.Proč jsme si vybrali jeskyni Kong La? Našel jsem na netu jednu zajímavost.Před asi třemi roky dojeli do jedné vesnice u hranic dva češi.Ve vesnici se dozvěděli o jeskyni Kong Lor. Místní mladík je provezl jeskyní dlouhou celých 7km.Naprosto sami při světle baterek.Dnes už to není tak romantické.Jeskyně je již zmíněna v LP(Lonely Planet), ale pro svůj přístup ji mnoho turistů nevyhledává. Na internetu jsme nenašli žádnou informaci,jak se přiblížit k vesnici Kong La.Jen jsme tušili oblast u vietnamských hranic, kdesi u vesnice Na Him, která není ani na mapě.Tam musíme odbočit z hlavní silnice do hor. Autobusem jedeme celý den,jednou jsme píchli přední kolo.Po hodině je oprava hotova a pokračujeme.Zastaví ve vesnici u silnice a máme vystoupit.Na Him tvrdí místní. Netušíme,věříme jim.Přesedneme na tuk-tuk (12.000Kp/1 osoba) a čekáme dokud se nezaplní všechna místa.Asi za dvě hodiny odjíždíme do vesnice Kong La.Ještě zastávka u benziny, natankujeme,když dostal za všechny zaplaceno.Přece nebude brát benzín předem?Jedna zastávka ve stánku u silnice,naložíme bedny,potom další v obchodě,vaky s vodou,dokud není zaplněna celá střecha.Ještě na zadní nárazník připevní několik kanystrů s benzínem,tam je také místo a konečně jedeme.Je horko,vylezu si na střechu.Zjišťuji,že některé vaky jsou plné ryb.Ty už musí být vařené na tom slunci.Nikomu nevadí,že jsem na střeše auta.Jen když projíždíme přes vesničky tak je rozruch.Turista na střeše.Do stejnojmenné vesnice Kong la přijíždíme za tmy.Nejsou tady ještě žádné hotely. Ubytování je v tvz.Homestay,v rodinách.My zjišťujeme,že můžeme ještě dnes do jeskyně.Řidič tuk-tuku je správný podnikatel a proto nám okamžitě nabízí odvoz zpět k hl.silnici asi 80km a počká až se vrátíme.Souhlasíme.Necháváme batohy v autě,snad neodjede?Procházíme džunglí kolem skály asi 10minut chůze.Jediný domek z bambusu u malé říčky .Místní kancelář.Koupíme si povolení do přírodního parku 2000Kp a plavbu jeskyní na loďce(120.000Kp/2osoby).Hned nám nabízejí baterky do jeskyně. Máme své,žádný obchod nebude. Loďky jsou dřevěné,ale dnes už mají motor.První kilometr se vedle na stěně skály vine jako had elektrický kabel.Už dokázali zavést elektřinu do jeskyně k prvním krápníkům.Ty jsou nádherné a obrovské.Potom světlo končí,jen naše baterky ozařují stěny jeskyně.Místy je široká přes 50m a vysoká 100m.Jindy úzká, občas musíme vystoupit a jít vodou,protože loďka zadrhává o mělké dno.Žádné chodníky nad vodou.Jeskyně má skutečně celých 7km,na druhé straně nabízejí místní pálenku a potom plujeme zpět.Byl to nejsilnější zážitek na naší cestě.Řidič tuk-tuku na nás skutečně počkal.Jedeme zpět,ležíme na střeše a sledujeme noční oblohu plnou hvězd v naprosté tmě,žádná světla vesnic,všude je tma,jen obrysy stromů z džungle po stranách silnice.Ve vesnici Na Him máme hotel 50.000Kp/2 osoby. Vstup do galerie.

6.1.2010. Pokračujeme k Vietnamským hranicím.Nejprve dodávkou 30km do města Lak Sao(25.000Kp/1 osoba).Zjišťujeme jak a kdy na hranice vzdálené asi 100km. Máme štěstí,jezdí pouze jeden denně ve 14 hodin,koupíme lístek 120.000Kp.Až do Vietnamského města Vinh(160km) Blíží se poledne a proto čekáme v místní nudlárně.Restaurace,malý přístřešek,ale mají tam TV a sledují vietnamské telenovely.Dvě najednou!Potom TV vypínají,elektřina je drahá. Dáváme si jediné jídlo které vaří.Nudlová polévka s čerstvou zeleninou.Najednou nás volají,autobus přijíždí.Je úplně plnej karabic.Přivezli z Vietnamu rýži a cigarety. Autobus je malý,max. 20 lidí a byl plný až po střechu,zřejmě tam nikdo nejel.Nabízejí mi místo vedle řidiče potom čekáme.Za hodinu odjíždíme.Jen za město kde vyloží další bedny.Potom se vracíme zpět na nádraží a čekáme.Žádný jízdní řád,žádná pravidla.Až je autobus plný jedeme.Ale musí přece ještě natankovat.Takže zastavujeme. Nemohl.Když čekal celé hodiny až se zaplní.Na to už jsme si zvykli.Tankuje se až všichni zaplatí aby měl řidič peníze.Za městem policejní kontrola.Policista na mě kouká a já na něj.Neumí anglicky tak na sebe koukáme,dokud si neřekne o pas nic nedostane.Neřekl.Nakonec ukáže ať jedeme.Blížíme se k hranicím v horách a opět stejné přivítání,prší a hustá mlha.Stěrače moc nefungují a proto jedeme pomalu.Mezi laoskou a vietnamskou hranicí zastavujeme a z džungle vybíhá domorodec s velikým pytlem. Něco pašují.Na vietnamské hranici musíme zaplatit poplatek do kapsy úředníků 20kč. Na to už jsme si zvykli. Když jedeme dolů z hor,řidič zjistí,že někoho zapomněli na hranicích a vracíme se. Ještě,že mají domorodci ty mobilní telefony!!! Pokračování - Vietnam 2011 - druhá část.

Zpět