Autostopem do Indie & Nepálského království 2001

Mapa cesty    Očkování   Víza    Kurzy měn Trekové povolení 

Několik rad na cestu:

Asie je levná země, většinu vybavení koupíte za pár korun až tam.Léky koupíte i bez předpisu, v lékárnách mají větší zkušenosti s tamními parazity nežli u nás.V každé nemocnici Vám udělají test na rozbor stolice(přemnožení parazitů ve střevech) do 80 korun.Každý kdo jede na Východ musí být připraven, že hygiena neexistuje.Jsou dva způsoby jak poznávat Asii.První způsob je pro lidi kteří se bojí o své zdraví.Stačí mít plnou peněženku.Máte luxusní hotely a jíte evropská jídla, jezdíte taxíky pouze po nejznámějších památkách.

Druhý způsob umožňuje stravování v místních putykách nebo na ulicích s místími, což je za pár korun, ochutnávat nápoje a jídla.Za několik týdnů se střevní mikroflora přizpůsobí. Cyklus je většinou stejný:průjem, léčení, pohoda, průjem.Jedinná zasada je pít vodu balenou.Jinak dostane améby,které jsme sám okusil.Příznaky jsou jisté do dvou dnů.Silné průjmy i když už není co, vysoká horečka, malátnost, ztráta vědomí na několik minut.

Ubytování v levných hotýlcích najdete všude max.do 100 korun. Nejlepší období pro cestu do Indie je listopad - březen kdy jsou teploty jen okolo plus 30°C. Doprava je nejlevnější mezi městy vlaky, dnes už jezdí stejně spolehlivě jako u nás, na střeše vlaku už se nejezdí, většinou jsou to expresy.V Indii je několik vlakových tříd a podle toho je i cena.Autobusy mají často poruchy, v noci se po cestách pohybuje vše bez osvětlení, takže je lépe vše prospat. Ve městech je nejlevnější přesun v MHD, několik haléřů, potom Cyklorikši, ale na malou vzdálenost.Cestují-li tři lidé vyplatí se po městech jezdit motorikšou.

Nejlepší jsou cestovní šeky, které vymění v každé bance, některé mají nejlepší kurz země a bez poplatků.Dnes už jsou ve většině měst bankomaty.Dále je dobré mít dostatek drobných po kapsách.Když platíte na ulici za ovoce nebo jídlo většinou prodavači nemají nazpět tolik peněz nebo na lístek MHD.

Začátek cesty - po zemi do Indie, Himalájí a zpět.

Má cesta začala 15.března 2001.V 8:15 min jsem začal stopovat v Praze na sídlišti Chodov směr Brno. Začalo pršet, foukal silný vítr. Za dvě minuty už se vezu v dodávce.V Brně jsem v 09:40, stopuji deset minut.Zastaví škoda felicie, jede přímo do Bratislavy.Starší paní, která mě veze je novinářka z Čech, ale už léta žije v Dánsku.V Bratislavě jsem v 11:15, odcházím na výpadovku k hranicím.Po dvou kilometrech už sedím v autě.Teď mě veze syn ministra, který mě odvezl na hranice a potom se vracel zpět.Hraniční přechod se jmenuje RUSOVCE.V pravé poledne překračuji hranice do Maďarska. První auto jede jinam, začalo pršet.Zastavuji pod mostem na dálnici.Zde je popsáno svodidlo. Např. Stojím tady tři hodiny a nic nejede!To mám vyhlídky.Frekvence aut je jeden kamion za půl hodiny.Většina aut přejíždí hranice u města Komárno.Za hodinu mi zastavuje maďarský kamion, jede až do Budapešti.

Problémem všech stopařů jsou dnešní veloměsta s několika okruhy okolo. Musíte najít ten správný směr a hlavně se nesmíte nechat odvézt do centra.Mnoho času ztratíte než se dostanete na druhou stranu na další okruh nebo správnou dálnici.Číslo dálnice z Budapešti k Rumunským hranicím je M 5.V 17 hodin odjíždím s řidičem taxíku z Jugoslávie do města Szeged vzdáleného 170 km.Bohužel ve městě Szeged vystupuji v centru, je 20:30. Město je veliké jako u nás Plzeň. Odtod je to na hranice 30 km. Po dvou hodinách chůze vidím se ke mě připojí veliký pes.Jde za mnou vzdálen asi 100 m, když se zastavim, on také.Jdeme spolu až na konec města. Několikrát jsem se pokusil psa zahnat, ale opět mě doběhne a je mi v patách.V půl jedenácté v noci mě pes opustil.Zastavili se mi hodinky, ale co mohu chtít od výrobku od vietnamců za 150 kč.Zastavují mě tři studenti.Chtějí mě odvézt na autobus.Vystupuji ve městě Makó, jen 15 km od hranic. Za městem jsem v půl dvanácté v noci, zastavuji se na zastávce autobusu. Rozhoduji se jestli mám jít dále nebo přespat.Pokračuji dále.Za deste minut bude půlnoc.Zastaví mi stará Dácia. Řidič jede do Rumunska. Je to obchodník, kupuje v Maďarsku ojetá auta a v Rumunsku je prodá za dvojnásobnou cenu. Na maďarsko-rumunské hranici jsem o půlnoci. Maďarská strana je bez potíží,ale rumunští celníci si vymýšlejí. Nelíbí se jim má fotka v pasu.Čekám, až jim dojde, že ode mě nedostanou žádný úplatek.Po deseti minutách mě pouští do Rumunska.Stopen jsem jel přes tyto města:Rusovce - Budapešť - Czeged - Mako - Nagylad/Nádlac.

16.března 2001 RUMUNSKO: z hranic Rumunska je to do hlavního města 600 km. Zde se posunuje čas o jednu hodinu dopředu.Z hranic jedu 200 km do města DEVA, kde mě řidič odveze na vlakové nádraží. Řekl, že pojede vlakdo Bukurešti. Ale já jdu pěšky za město kde mohu opět stopovat.Je půl třetí ráno.V Rumunsku stopuje každý,ale místní za svezení platí.Stačí říci, jsem student a nemám moc peněz.Je nutné toto říci vždy dopředu než nastoupíte, jinak se budete dohadovat, ale stejně to skončí ve váš prospěch. Za městem si dám poslední svačinu, dva rohlíky! Jdu pomalu pěšky, v půl čtvrté ráno nasednu do kamionu.Jedu 50 km do města SEBEŠ.Na silici byla nehoda takže jsem přijel až v půl osmé ráno.Přes město mě veze dodávka.Za městem nasedám do starého mercedesu.

Další město se jmenuje SIBIU.Odtud jedu přes Karpaty s fordem transit do města BRAŠOV.Odvezli mě na konec města.Zde už bylo mnoho stopařů.Po hodině jedu přímo do Bukurešti.V centru mě řidič ukáže autobus MHD , jakým se dostanu na druhou stranu města a ve kterém nechodí revizor!Když jsem přijížděl k Bukurešti, míjeli jsme mnoho cikánských osad, kde jezdili cikáni na oslech s kárami, měli postaveny stany ze všeho co našli, leželi na silnici přejití psi.Řidič chtěl po mě peníze, ale uměl pouze rumunsky, tak jsem mu nic nedal. Přejel jsem celé město v MHD na druhou stranu k Bulharským hranicím.Už jen 70 km a budu v Bulharsku.Z Bukurešti jsem vyjel okolo 16 hodiny.Jel jsem v dodávce plné delníků, kteří se vraceli domů z práce.Na hranicích je město jménem GEORGIU.Zde se jde na hranice přes nový přechod, vzdálený 5 km. Ve městě mě nabídl starší muž, že mi zaveze na hranice.Šel do garáže pro auto a odvezl mě na hranice, aniž by chtěl peníze.V 17:45 jsem na hranicích. Teď musím najít nějaké auto, aby mě převezlo na druhou stranu.Hranice Rumunska s Bulharskem odděluje řeka Dunaj.Přes řeku vede most na kterém jsou věže s kulomety. Tento most nelze přejít pěšky.

Opět celníci na rumunské straně dělali potíže.Nechali mě čekat půl hodiny s věcmi venku z batohu.Potom mě nabídl bulharský řidič odvoz na druhou stranu.Měl nový mercedes, jeho povolání je kapitám letadla.Zařídil mi razítko do pasu na bulharské straně a výměnu jen 10 dolarů. Odvezl mě na hlavní vlakové nádraží.Město RUSE je jen 4 km od hranic, jezdí odtud až na hranice MHD trolejbus č.12.Stojí 0,30leva.

Stopem přes: Nádac - Deva - Sebeš - Sibiu - Brašov - Bukurešť - Giorgiu.

17.března 2001 BULHARSKO: Je pátek večer, rozhoduji se jet vlakem.V Bulharsku je vše psáno pouze bulharsky, jazyk je podobný ruské azbuce. Na nádraží nikdo neumí mluvit jiným jazykem.Koupil jsem si lístek do města DIMITROGRAD.Cena je 7.50 leva což je asi 5 dolarů. Vlak odjížděl ve 21:10. Do DIMITROGRADU jsem přijel ráno v půl páté.Vlak do SVILENGRADU jel v 7:45.Lístek stál 2,10leva.Ve SVILENGRADU vystupuji v půl jedenácté dopoledne.Tak jsem přejel celé Bulharsko v noci.Na nádraží je mnoho taxikářů, kteří nabízejí odvoz na hranice za 20 dolarů. Z města je to jen asi 20 km na hranice s Tureckem.Hlavní silnice je z nádraží vzdálena pouhých 500 metrů.Odtud stopuji.Sveze mě turecký kamion.

Na hranicích nejsou žádné problémy. Hraniční přechod se jmenuje Kapitan Andrejevo na turecké straně Kapikule. Přes Bulharsko: Ruse - Dimitrograd - Svilengrad - Kapitan Andrejevo.

TURECKO: 18.března 2001

Fotogalérie z Turecka... Vízum do Turecka koupíte až na hranicích za 10 dolarů, platnost 1 měsíc.

Na turecké straně hranic je vidět první mešita. Na hranicích probíhá kontrola bez problémů. Na hranicích se setkávám poprvé s tureckými obchodníky. Ověšeni hodinkami,řetízky,kravaty. Po druhé hodině odpoledne usínám v kamionu do Istanbulu.Do Istanbulu přijíždím po půl čtvrté odpoledne, přesněji na dálniční okruh okolo města. Jakmile jsem vystoupil z kamionu, hned mě obklopil hlouček lidí.Otázky jsou stejné, odkud a kam?Ukazuji jméno ulice a hned mě posílají na autobus MHD. Nemám žádné drobné a není zde samozřejmně žádná směnárna, na konci města. Ptám se jak je to daleko, půjdu pěšky. Odpověď mě zarazí, asi 40 km. Místní mě vedou do blízké směnárny. Bohužel nemají peníze.Jeden volá na řidiče minibusu a já hned nastupuji.Řekl, že je jeho příbuzný, který mě odveze do centra zadarmo.Istanbulské uličky jsou z pohledu evropana naprosto neprůjezdné. Všude stánky, lidé, zvířata, chaos.

Potřeboval jsem dojet do čtvrti jménem AKSARAY.Tady u Istanbulské univerzity jsou turecké a Íránské dopravní společnosti.První člověk, kterého jsem oslovil na ulici mě dovedl na místo.V první cestovce se ptám Kdy a za Kolik mi jede autobus do Teheránu.Dnes už mi ujel, ale jezdí každý den ve 14 hodin z této ulice a na hlavním autobusovém nádraží zastavuje. Tam budou nastupovat další lidé, proto je výhodnější nastoupit zde a vybrat si místo.Chtěli můj pas na rezervaci místa.cena je 30 dolarů.Mě, ale napálili, lístek je možné koupit pod 20 dolarů. Jezdí totiž poloprázdný, jen několik studentů z Íránu kteří studují zde v Istanbulu.Ti každého hostí po celou cestu.

V Istanbulu jsem byl pouze jednu noc.Našel levný hotel v ruské čtvrti noc/5dolarů. Internet stojí okolo 1 milionu tureckých lir = 20 korunám za hodinu.V některých holelech je hodina internetu denně zdarma. Adresa hotelu v centru města blízko Modré Mešity: Paris Hotel &Hostel, ulice Dizdariye Medresesi Sk.No.9/11 Cemberlitas Istanbul.

Nebo stopem na hranice s Íránem: Istanbul - Ankara - Yozgat - Sivas - Erzincan - Tercan - Erzurum - Agri - Dogubayazit - Gurbulak.Z hranic si koupíte lístek do autobusu, které tady projíždějí z Istanbulu do Teheránu, cena do 10 dolarů. Jestli-že chcete navštívit Turecko nejméně na jeden měsíc VSTUPTE, informace z měsíčního cestování po Turecku, kde jsem se zastavil na zpáteční cestě z Indie. ARARAT 5140m.18.března.2001. Je neděle, sedím v autobuse do hlavního města Íránu - Teherán, vzdáleného 2229km.

Přejíždím most přes Bosporský průplav, který dělí Istanbul na Evropskou a Asijskou pevninu.V autobusu je deset cestujících.Studenti jedoucí domů do Íránu ze školy mě zvou na čaj, vždy když máme zastávku u motorestu. Cesta do Teheránu trvá 31 hodin.Na turecko - ˇiránské hranici GURBULAK/BAZARGAN. musím vystoupit z autobusu a projít odbavením pro cestující. Na turecké straně se budovy rozpadají, špína, prach a dlouhé čekání ve frontě na odbavení a kontrolu,kde mě předbíhá spousta lidí, všichni se tlačí k jedinému východu z budovy po vyzvání jména kde jserm před 20 minutami odevzdal pas.Íránská hranice je doslova jiný svět.Nová hala s klimatizací, křesla televize, čisto a klid.Zde čekám až na mě ukáže voják a já mohu přistoupit ke kontrole.Provádí se důkladné prohlídky. Nesmím mít u sebe nic amerického. Slyšel jsem jak jsou tyto kontroly důkladné, ale jaké to bylo překvapení.Ani jsem nesundal batoh.Dostal jsem razítko s kartou, kterou se musím prokazovat při kontrolách po cestě. Do Íránu musí mít muži dlouhé kalhoty a košily a ženy navíc pokrývku hlavy! Z hranic je vidět bájná hora z bible ARARAT ,jak se zvedá z roviny do výše 5140m.

ÍRÁN: 19.března 2001

Fotogalérie z Íránu

První vojenská kontrola je dva kilometry za hranicemi.Vystupujeme všichni z autobusu, vezmou Nám doklady a prohlížejí sedadla a zavazadla.Mého batohu se nedotkli. Další kontrola je tajnou policií. Vyberou doklady a koho přečtou jméno ten musí vystoupit ven se všemi zavazadly.Opět se mě vyhnou.To se opakuje ještě čtyřikrát než dojedu do Teheránu. Na hranicích vyměním 20 dolarů, to by mělo stačit na přejezd celého Íránu 2500 km. Do Teheránu přijedu v půl osmé ráno. Autobus přijíždí na západní bus nádraží,odtud je nejrychlejší doprava taxíkem na jižní bus nádraží odkud jezdí autobusy do města Zahedán které leží 120 km od hranic s Pákistánem. Taxi stojí 20 tisíc Riálů = 2,5 dolarů.

Bohužel Češi dostanou jen 5 -7 denní tranzitní vízum a přejezd celého Íránu trvá 4 dny.Moc času potom nezbývá na cestování po Íránu, ale je možnost si prodloužit vízum v některých větších íránských městech.Při cestě z Indie jsem ale dostal 10 denní vízum v Dílí na íránské ambasádě, což úplně stačí, abych navštívil nejkrásnější památky Íránu - VSTUPTE .

Na teheránském jižním autobusovém nádraží si koupím lístek do města Zahedán.Většina lidí neumí anglicky, ale student mluví anglicky skvěle.Neustále si chtějí povídat, zajímá je jaký je život na západě.Lístek stojí 45 tisíc riálů = 6 dolarů, autobus odjíždí v 11 hodin dopoledne.Dopravní společnosti používají dva druhy autobusů.K hranicím Pákistánu jsem použil starý autobus který se rozpadal a jel jsem 27 hodin.Zpátky jsem jel autobusem s klimatizací, videem a občerstvením a tento autobus stál jen o 3 dolary více než ten starý, pomalý.Když jsem si koupil lístek do autobusu nedokázal jsem nic přečíst, najsou tam ani číslovky.

Vše je napsáno íránským jazykem.V Íránu se mění počasí.V Turecku je v březnu jako u Nás doma, ale na druhé straně Íránu už je jen poušť, kde byla teplota nad 35°C.Do Zahedánu přijíždím ráno 21. března.Kluci v autobusu s kterými jsem jel z Istanbulu do Teheránu říkali, že město je íránský TEXAS, krádeže a přestřelky.Město leží na rovině, v prachu z pouště, nemá historii.Je to jen přestupní stanice na cestě do Pákistánu.Z města Zahedán je možnné jen místním autobusem nebo taxíkem.Taxíkem se vyplatí jet, jestliže jede více lidí, nejlépe s místními aby nemohl taxikář vymáhat více pěněz.

Já jel ještě se třemi spolucetujícími z autobusu, také jeli do Pákistánu.Zařídili taxi na hranice za 15 tisíc riálů = 1,5 dolarů na 120 km.To je směšná cena.Když jsem projížděl Íránem stál litr benzínu asi 70 haléřů.Jedeme Jeepem rychlostí přes 140 km/hod.Projíždíme pouští, okolí vypadá jako měsíční krajina bez života. V jednu hodinu odpoledne jsem na hranicích.Taxi zastavuje na parkovišti odkud musíme jít asi dva kilimetry pěšky v nesnesitelném vedru. Íránská budova je opět moderní a čistá, odevzdám kartu, kterou jsem dostal při vstupu do země.Opět projdu aniž bych musel ukazovat batoh.

21.března 2001 PÁKISTÁN:

Přicházím k pákistánské hranici. Končí silnice, všude jen písek. Přede mnou je budova která má střechu rozpadlou jako po výbuchu granátu, trčí z ní rezavé dráty.Tak to je Pákistán?Hraniční přechod se jmenuje TAFTAN Budova je malá, uvnitř je pouze jedna místnost, jeden stůl, nejméně 15 úředníků a plácačkami na mouchy a milion much.Bohužel teď mají odpolední pauzu a tak musím čekat.Po hodině mohu vstoupit, každý si musí pas prohlédnout až ten poslední dává razítko do pasu.Venku mě obklopili místní překupníci.

Vyměnil jsem 10 dolarů.Přímo z hranic jede autobus do města QUETTA, které je můj další cíl.Autobus odjíždí za dvacet minut.Lístek stojí 400 pákistánských rupií = 10 dolarů. Platil jsem jen 200 rupií, můj hostitel(podnikatel z města BAKU) zaplatil druhou část.Jel se mnou už z Teheránu a pokračuje do hlavního města KARÁČÍ za bratrem, vyřešit krevní mstu.Máme ještě společnou cestu.Zařídil mi aby nebyl můj batoh na střeše autobusu, kde by se mohl snadno ztratit.

Z hranic je možné jet i vlakem do města Quetta, ale jezdí pouze v úterý a je neuvěřitelně pomalý. Autobus vyjíždí okolo 16 hodiny a druhý den ráno v půl sedmé je ve městě, které je vzdálené asi 500 km.Autobus jede přes písečné duny, žádná silnice není, jen kůly v písku.Jede se přes Baluchistánskou poušť, kterou obývají kočovné kmeny.Ty neuznávají pákistánskou vládu pouze své rodové zvyky a občas přepadávají autobusy.

Po cestě je několik vojenských stanovišť tvz.Check Postů, kde se musím zapsat do knihy pro cizince.Potkal jsem zde dva kluky z Čech (Marka a Martina z Valašských Klobouků), měli rozbitý autobus. 22.března. Do města QUETTA přijíždím v půl sedmé ráno , po neuvěřitelné cestě, jsem unavený, rozlámaný, špinavý, všede mám prach z pouště. Město leží ve výšce 1676 m.n.m, obklopené horami.Z autobusového nádraží (dvůr plný prachu a špíny) jdu pěšky najít vlakové nádraží. Je asi dva kilometry daleko. Jdu při železničních kolejích kde míjím první tvz.slumy(přístřešky a boudy postaveného ze všeho co se našlo, odpadky všude, smrad, špína rozkládající mrtvoly dobytka a mezi tím vším spí lidé).Právě se probouzejí. Teče tudy potok,ale pro mě je to smradlavá stoka,voda je šedivá. Na vlakovém nádraží musím najít budovu přednosty stanice. Většinou je tato budova mimo nádraží.Zde se nachází jen pět minut chůze od nádraží. V Pákistánu mají cizinci nárok na slevu vlakem 25% a jestliže jste student 50% sleva.

Ale úředníci vystaví slevu na jakoukoliv kartu, protože je neznají a tak stačí ukázat např. kartičku od pojišťovny a je sleva 50%.Jen se musí vypisovat dlouhé formuláře.Vlak odjíždí po 13 hodině, lístek se slevou stojí jen 230 rupií = 5 dolarů.Vlak jede 24 hodin vysokohorskou pouští, všude jsou jen rozpadající skály a písek. Ve městě jsem se potkal opět s Markem a Martinem a jeli jsme společně do Indie.23.března přijíždíme do města LAHOREpo druhé hodině odpoledne.Do Indie je to pouhých 30 km, ale hraniční přechod je otevřen pouze od 10 - 16 hodin každý den.Ve vlaku jsme hráli zakázané kartení hry a jeden z místních který se vracel domů do města Lahore Nás pozval k sobě domů.Rozhodli jsme se pozvání přijmout, vždyť do Indie můžeme jet až další den.

Z města jezdí na hranice s Indií MHD autobusy za 7 rupií.Na Pákistánské hranici se nachází malý stánek s knihami a průvodci které tady zanechali cestovatelé.Jsou tam i české knihy.POZOR!Na pákistánské hranici zkoušejí celníci trik jak Vás obrat o peníze. Do Indie se nesmí dovážet indické rupie, ale celnici Nám tvrdili, že je to možné abychom u nich vyměnili peníze.Nechali Nás samotné v zavřené místnosti asi 30 minut.Nejúčinnější je odvolávat se na nejvyššího úředníka.

24.března 2001 INDIE:

Mezi Pákistánem a Indií je na hraničním přechodu WAGATH/ATTARI je asi 800 metrů území nikoho.Než jsem jej přešli minuli jsme osm vojenských kontrol.Na indické straně hranic je úředník, známí tím, že krade propisky.Řekne ať mu půjčím tužku a potom vše popře.Nic jsi mi nedal!Zde se vypíší formuláře a potom další úředník se silnými dioptrickými brýlemi na nás koukne přes silné sklo a tím máme vstupní lékařskou prohlídku za sebou.Ještě kontrola batohů a poslední razítko.

Až teď jsme v Indii.Z hranic je možné jít pěšky dva kilometry nebo použít cyklorikšu za 10 rupií.Zde se osvědčí jak umíme smlouvat o cenu. Po dvou km je autobusové nádraží odkud jezdí každých 15 minut autobus do města AMRITSAR.Z bus nádraží opět nejlevnější dopravní prostředek cyklorikša, kterým jedeme do Zlatého Chrámu (GOLDEN TEMPLE). Tady je ubytování pro cizince zdarma po tři dny i se stravou.Po prvním indickém jídle je většinou průjem doprovázený horečkou! Z Amritsaru jede vlak do hlavního města Dilí každý den.Ceny lístků na vlak se liší podle pohodlí.Zde uvádím příklad z Amritsaru do Dílí:

  1A    First Class AC (první třída s klimatizací)  
  2A    2 Tier AC Sleeper (dvě řady lehátek)
  3A    3 Tier Sleeper (tři řady lehátek)
  AC    AC Chair Car (křesla s klimatizací)
  FC    First Class (první třídda)
  SL    Sleeper Class (Spací - lehátko)
  II    Second Class (Druhá třída)

Většina cestovatelů používá Sleeper, který se musí rezervovat dopředu.Bývají i na dva měsíce vyprodané, ale je možnost si koupit lístek ještě 4 hodiny před odjezdem za zvláštní příplatek okolo 100 rupií.Lístky se rezervují v každém větším městě, bodova bývá vedle vlak.nádraží s klimatizací, kde je zvláštní okénko pro cizince.Nejlevnější je second class, je to vždy jen jedinný vagon z celé dlouhé soupravy. Nazval jsem jej dobytčák je pro ty nejotrlejší cestovatele.Lístky se prodávají stále i když už je dávno plno. Vagon se vezme útokem, lidí sedí všude i na místech nad hlavou pro zavazadla, také jsem tam jezdil.Je tam více prostoru než dole.

  AMRITSAR km 1A 2A FC 3A CC SL II třída
  NEW DELHI 520 1670 840 690 520 351 180 120 rupie
  NEW DELHI 520 36 18 15 11 8 4 2,5 dolary

Počítal jsem místa k sezení, když byla půlka vagonu pro balíky.K sezení bylo 30 míst,napočítal jsem nás tam 300 lidí. Na záchod se většinou jít nedá, takže strávíte v jedinné poloze na prknech celou cestu třeba dva dny. naučil jsem se trik, kdy jsem počkal až se tam všichni nahrnou a potom jsem se protlačil dovnitř.Tam drželi několik míst nosiči zavazadel a prodávali místa.Ti lidé jsou tak chudí,že mají jen na lístek a nemohou si koupit místo, cena za místo je většinou do 1 dolaru.Vlaky dnes jezdí se zpožděním jako u nás, na větší vzdálenosti jezdí mail/express.

25.března 2001. Odjezd z Amritsaru ve 21:30,vlak přijíždí na nádraží New Delhi Railway Station druhý den v 07:15.nejlevnější hotýlky jsou vždy v okolí hl.nádraží.V Dílí je levný hotel pět minut chůze z nádraží,který je znám mezi Čechy. Vlastní jej pět bratrů, umí několik slov česky. Adresa: Delhi Guest House, Halwain street, Main Bazar, Pahar Ganj, New Delhi - 110055.Jestliže chcete letět domů, bez problémů Vám zde zařídí taxi bez příplatku a myslim, že je levnější nežli na ulici. Podrobnosti o ubytování, cenách, atd najdete v okruhu Indií.V Dílí je dobré najít českou ambasádu a sdělit plán cesty po Indii.Jezdí tam MHD č.620 z CONNAUGT PLACE, což je v Dílí nejznámější čtvrť plná bank, obchodů, restaurací, je zde i McDonaldś. Na ambasádě jsou ochotni Vám poradit, můžete si zde vyzvednout poštu, atd. Velvyslanectví České republiky v Dílí: Embassy of the Czech Republic50-M, Niti Marg, Chanakyapuri, New Delhi110 021. Stránky: www.mzv.cz/newdelhi

Z Indie je možné jet do Nepálu rovnou autobusem z Dílí až do Kathmandu, nebo jet přes VÁRÁNASÍ, kde se můžete zastavit. Autobus do Kathmandu jezdí každý den,stojí okolo 1000 rupií.Cesta trvá tři dny.Lístky se dají koupit na hlavní ulici u vlak. nádraží,v mnoha cestovkách.Druhá varianta je:Odjezd vlakem z Dílí ve 13:30 do VÁRÁNÁSÍ,cena 168 rupií (dobytčákem), cesta trvá 16 hodin. Z Váránasí jezdí ráno denně autobusy do města GORAKHPUR, přestup na další autobus do vesnice SONOULI za 95 rupií.Ta je přímo na hranicích s Nepálem.

Na hranice přijede autobus odpoledne.Nepálská strana se jmenuje BELAHIYA Tady koupím vízum za 30 dolarů na dva měsíce.Autobusy z hranic jezdí dopoledne, do hlavního města Kathmandu nebo do města Pokhara(trek okolo pohoří Annapurna a Annapurna base camp).Hotel na hranicích na nepálské straně stojí do 100 nepálských rupií = 1,2 dolaru. Přímo v hotelu je možnost si zakoupit lístek do autobusu bez přirážky, cena je 200 nepálských rupií. na úvod

Očkování na cesty

  
Zdravotní ústav se sídlem v Praze     
Očkování pro cesty do celého světa 

PAKISTÁN

Vízum: ano,(Zdarma pro Čechy-Turistické 14 denní - dvě fotky).Velvyslanectví má právo požadovat předložení zpáteční letenky nebo finanční hotovosti ve volně směnitelné měně, turistické vízum lze v Pakistánu prodloužit na 90 dnů !Jestli-že žádáte o tranzitní vízum,musíte mít před žádostí vízum následující země!

Doklady: cestovní pas s platností minimálně 6 měsíců počítaných od vstupu do země, při vstupu musí návštěvník prokázat hotovost 1 000 USD, v případě krátkého pobytu může být hotovost nižší(Nekontrolují to)

Velvyslanectví Pakistánu v ČR: NENÍ - Pro občany ČR je v POLSKU

Velvyslanectví Pakistánské islámské republiky Staroscinska 1 m.1-2, Warsaw 02-516 tel: 004822-849 48 08, 849 49 38 fax: 004822-849 11 60 e-mail: parepwarsaw@mailer.cst.tpsa.pl titulář: J.E.pí. Fauzia NASREEN funkce: Velvyslanec Provozní hodiny úřadu 08.30 - 16.30 /Po-Pá/ Vízum je možné vyřídit poštou,není nutná osobní návštěva!

Státní zřízení : islámská republika
Další informace: při pobytu do 30 dnů se návštěvník nemusí registrovat, 
povinná výměna valut neexistuje
Oficialní název :Pákistánská islámská republika
Počet obyvatel : 134146000
Hlaní Město : Islámábád
Měna : 1 pákistánská rupie = 100 pajsů
Úřední řeč :urdština, angličtina 

INDIE

Vízum: ano,(dvě fotky)tříměsíční a půlroční stojí stejně 1600korun.Udělají je většinou do dvou dnů.

Doklady: cestovní pas musí mít v době vydání víza platnost ještě minimálně 6 měsíců

Velvyslanectví Indie v ČR: Valdštejnská 6, 118 00 Praha 1, tel: 257 320 255, 257 320 260, fax: 257 314 432 Další informace: povinná směna peněz neexistuje, přihlašovací povinnost zařízuje ubytovací zařízení, do některých oblastí (Jammu, Kašmír, Sikkim, Assam, Nagaland, Andamánské a Nikobarské ostrovy a několik dalších oblastí) je možný vstup pouze se zvláštním povolením, dovoz a vývoz indické měny je zakázán. Vzhledem k politicky napjaté situaci se nedoporučuje cestovat do států Jammu a Kašmír. Mezi Indii a Pakistánem existuje pouze jeden silniční přechod, kterým je přechod Atari/Wagah.

Důležité: od Března 2003 potřebujete na 10 denní trek do Singalia national Parku (Indické Himaláje - Darjiling), průvodce kterého musíte denně platit!!!bez průvodce Vás u vstupu do parku po dvou denním pochodu,vojáci vrátí zpět.Trek vede na Trojmezí po Indicko - Nepálské hranici na kopec Phalut 3600m.,odkud vidíte pět osmitisícových vrcholů (Everest,Makalu,Lhotse,Cho Oyu,Kangchenjunga), po cestě kvetou všude Orchideje.

Oficialní název : Indická republika
Počet obyvatel :přes 1 miliardu
Hlaní Město : Dillí
Politický systém :federální republika
Měna : 1 indická rupie = 100 paisů
Jazyk : hinština,angličtina
Při delším pobytu (6 měsíců) nutnost prokázat směnárny (výměnu peněz!) Zákaz dovozu Indických Rupií.

118 00 Praha 1 - Malá Strana,
Valdštejnská 6
Tel: 5753 3490-93
Velvyslanectví v ČR
Úřední hodiny konzulárního oddělení: 09.15 - 12.00 (po-pá)
Velký okruh Indií
Ambasáda a Zastupitelské úřady v Indii. 

RUMUNSKO

Vízum: ne, při pobytu do 30 dnů
Doklady: cestovní pas, návštěvník musí prokázat dostatek finančních prostředků pro pobyt, 
který ale není blíže specifikován, zelená karta je nutná
Velvyslanectví Rumunska v ČR: Nerudova 5, 118 01 Praha 1, tel: 257 320 494, 257 320 484, fax: 253 439 3
Další informace: povinná výměna neexistuje, 
mezi ČR a Rumunskem neexistuje smlouva o poskytování bezplatné zdravotní péče

BULHARSKO

Vízum: ne Doklady:cestovní pas Velvyslanectví Bulharska v ČR: Krakovská 6, 125 25 Praha 1, tel: 224 228 646, 224 228 647, fax: 224 222 763

TURECKO

Vízum:NE!!!Od 1.ledna 2005 zrušena vízová povinnost pro občany ČR.Délka pobytu 90 dnů..Doklady: cestovní pas, jehož doba platnosti přesahuje o 1 měsíc dobu pobytu, zelená karta je nutná

Velvyslanectví Turecka v ČR: Pevnostní 3, 160 00 Praha 6, tel: 224 311 402 úřední hodiny po–pá 9.00–13.00, 14.00–17.00 hod., konzulární oddělení po–pá 9.00–13.00, 14.00–17.00 hod. Další informace: přihlašovací povinnost pouze při pobytu nad 1 měsíc

Základní údaje
Počet obyvatel : 62697900
Rozloha : 779452
Hlaní Město : Ankara
Měna : 1 turecká libra = 100 kurušů
Jazyk : turečtina 

Pokračování - TURECKO 2001 - Stopem po Tureckých památkách.

Zpět